Dalmácie

Dalmácie — od ostrova Rabu na severu po Kotorský záliv na jihu

Ten 330 km dlouhý pobřežní pás na Jadranu na chorvatském jihozápadě, na němž nalezneme jak drsná pohoří, tak mírná pobřeží — to je Dalmácie. Severně od ní se nacházejí na chorvatské zemi Kvarnerský záliv a poloostrov Istrie, na jihu se připojuje Černá Hora, na východě leží za Velebitem a Dinárským pohořím chorvatské zázemí a na východě stovky jaderských ostrůvků čekají na prozkoumání. Tvoří přece 2000 z celkových 12000 čtverečních kilometrů Dalmácie. Tomu odpovídajíc dlouhá je celková délka pobřeží, které se z velké části skládá z oblázkových pláží. Ale jsou i rify nebo strmě do moře spadající horské skály. Stejně tak rozmanité je i vnitrozemí Dalmácie: bahnitá území a plodné rovniny se střídají s krasovým kamenem, kaňony a jezerními krajinami. A protože má tato přírodní rozmanitost zůstat zachována, stojí relativně velká část dalmatské krajiny pod ochranou národních nebo přírodních parků.

Dalmácie leží mezi Jadranem a vysokými horskými hřebeny. Tím se středomořské klima s jeho horkými, suchými léty, plodnými meziobdobími a mírnými zimami doplňuje zvláštními větry: bura fouká chladný vzduch z pohoří do nižších krajů a může tak v letě zajistit několik osvěžujících dnů — může se ale pro jachtaře a motocyklisty i stát velmi nebezpečnou, když je zaskočí její nepravidelné poryvy 180 km/h. Maestral fouká v hlavní sezoně nepřetržitě od moře. Jeho chladné bríze mají pravděpodobně mnozí v Chorvatsku nezkušení co děkovat, že vůbec nezpozorují, jak se tvoří spálení od slunce. A jugo, které se objevuje jen na jaře a na podzim, přináší s sebou dešťové mraky — ale naštěstí je i zase odnáší! Tak je v Dalmácii takřka půl roku dovolenková sezona: od konce května do začátku října se můžete naladit na příjemně teplé teploty vzduchu i vody: v červenci např. stoupá průměrná denní teplota díky 11 hodinám slunečního svitu na 28 stupňů a i v květnu a říjnu padá zřídka pod 20 stupňů.

Na konci dubna, na začátku května, když se v Chorvatsku ukážou první letní turisté, ukazuje se i svět rostlin ze své nejkrásnější stránky: přesně ke konci období dešťů kvetou stromy a křoviny, byliny a květiny. Během hlavní sezony však suché klima většinu té krásy odneslo a jen palmy a jiné odolné rostliny se ještě starají o něco zeleně. Ale — jakoby na rozloučenou s návštěvníky a hned zase na jejich pozvání pro příští rok — raný podzim je časem sklizně: bohatě visí plody na révě, křovinách a stromech, dříve vyschlé výhony znovu raší a nové rostliny dorůstají. Zvláštností je dalmatská macchie. Protože se v historii regionu musely nepřetržitě stavět nové domy a lodě, k čemuž bylo zase potřeba dřevo, byla velká část Dalmácie po celá století trvale vykácena. V těchto oblastech se vytvořila macchie — houština z rostlin, které se ke stavbě nedají nebo dají jen špatně použít. V letě, kdy slunce celé dny svítí na často kožovité listy křovin, uvolňují svoje eterické oleje a nechávají buru nést kořeněnou vůni až k daleko vzdálenému pobřeží. „Pravých“ stromů je v Dalmácii poměrně málo. Ale díky zalesňovacím programům člověk naráží na stále více dubů, buků, pinií, sosen, vavřínů a svatojánských chlebů. Zatímco místní rostliny byly prakticky využívány, usilovalo se v minulosti velmi o to, aby cizí rostliny zdomácněly. S úspěchem: arabské olivy, fíky a granátová jablka, asijské pomeranče a citrony a dokonce australský eukalyptus lze dnes vidět v mnoha zahradách a téměř každém parku. A i později zavedené americké rostliny jako agáve, oleandr a tamaryšek se v chorvatském klimatu cítí tak dobře, že je dnes lze bez obav označit za „pro zemi typické“.

Jako ve flóře, tak i ve fauně se původní dědictví Dalmácie stalo vzácným: želvy a supi, orli a medvědi, rysové a tuleni se nalézají už jen jednotlivě v národních parcích a přírodních chráněných oblastech, kde si vytkli za cíl jejich stav zřetelně rozmnožit. Chorvatská fauna však proto není nikterak chudá: po zemi se míhají králíci, kuny, divočáci, syslové a zajíci — bohužel i často přímo před jezdící auta — a vzduch je obohacen motýly ve všech vzorech a barvách, tažnými ptáky jako slavík, vlaštovka a kukačka, domácími ptáky jako skřivani, kosi, křepelky a sýkory a u moře přirozeně racky, zatímco nad pohořími kroužejí draví ptáci. Ti se pak přednostně vrhají na jeden z mnoha druhů ještěrek, které se hřejí na slunci, nebo na jednoho z pro lidi zcela neškodných hadů. Pěknější k pohledu — a obdařeni mnohem pozitivnějším obrazem — jsou delfíni, které lze dobře pozorovat při jejich čilých skocích do vzduchu na jízdách trajektem.

Nejen proto, že převážná většina Chorvatů musela poslední válku zažít přímo, potkáte v Chorvatsku historicky, politicky a zeměpisně vysoce vzdělané a zaujaté lidi. Téma „politika“ se rozhodně nepřenechává jen těm, kdo se jím z povolání zabývat musí, nýbrž je přítomno i na každém trhu, u každého kadeřníka a v každé kanceláři. Snad se tímto bdělým okem k budoucnosti zrodil i tím láskyplnější pohled na tradice a zvyky. Nemálo Chorvatů — i mladých — umí ještě lidové tance a folklorní písně a doma mají za určitých okolností i krásné národní kostýmy. I jinak se v Chorvatsku rádo sází na osvědčené: zelenina na trhu, která pro středoevropského pozorovatele vypadá nepravidelně a poďobaně, chutná právě proto, že nebyla v tak velkém stylu modifikována a upravena, v mnoha případech lépe než to, co najdete v Německu v supermarketu. I u ryb Chorvaté nesnesou nižší kvalitu — což zase přináší prospěch i všem hostům. Vůbec lze chorvatskou kuchyni — i mimo čevapčiči — s dobrým svědomím doporučit: středomořské vlivy, které určují výběr jídel, jsou doplněny rakouskými kuchařskými fintami. Budete se moci bez potíží a rozmanitě celou dovolenou živit „štrúdlem“ (vydatným či sladkým), „saláty“, „tačkerli“ (sladkými taštičkami z těsta), „šmarnem“ a samozřejmě rybím gulášem, rybí polévkou, rybou podle vašich přání. A tehdy jste ještě ani nezkusili ovčí sýr z Pagu, šunku z Istrie, vlastní rukou vylisované víno hospod konoba a fantastické dorty, které by ani ve Vídni nemohly chutnat lépe. Jak sami zažijete, jsou porce v Chorvatsku zásadně velkoryse odměřené. Konečně zde velmi mnoho lidí vykonává fyzickou práci a potřebuje energii. Protože totiž nezaměstnanost v Chorvatsku dosahuje 20 %, lze si v přímořském kraji Dalmácii poměrně snadno pomoci sám, předpokládejme, že člověk vlastní lodičku nebo trochu půdy. Rybolov a zemědělství tak představují důležité pilíře dalmatského hospodářství — stejně jako turistika. A zatímco bohužel mnoho mladých lidí odchází do zahraničí, aby tam našlo své štěstí, ti, kdo přijedou, je často nacházejí právě zde.

Nejnasnadnější je v Dalmácii přirozeně věnovat se vodnímu sportu. Plavbu, potápění, šnorchlování a plavání můžete najít takřka v každém pobřežním místě a i mezi nimi nalezneme bezlidné zátoky, které zvou ke koupání. Myslete však na to, že v Dalmácii jsou takřka jen oblázkové pláže: nezkušené cestovatele do Chorvatska lze často rozeznat po tom, že se pokoušejí bez gumových pantoflí kráčet k vodě… Kromě toho je však i sportovní nabídka na zemi rozmanitá a vábivá. Na putování nebo s příznivě půjčenými koly zažíváte působivou přírodu Dalmácie bezprostředně a mnohá hotelová zařízení pronajímají své tenisové kurty i po hodinách nehostům. Pro ty zcela hladové po dobrodružství se nabízejí raftingové tury na několika řekách. Místní turistická informace dá informaci o tom, která nabídka je právě ta nejbližší — a která odpovídá vaší odolnosti proti závrati!