Top 10 pamětihodností — Dalmácie

Celé město v jednom paláci, celá historie v každém kameni; Diokleciánův palác ve Splitu je i tisíciletí po svém vystavění srdcem města Splitu. Po témže mramoru, který už sandály starých Římanů vyhladily, se dnes procházejí hosté města v žabkách a navštěvují například mauzoleum nepřítele křesťanů Diokleciána, které dnes slouží jako kostel. Mezi tím jdou majitelky prodejen a trhovkyně za svými obchody, děti se pokoušejí sníst své ohromné kopečky zmrzliny rychleji, než se mohou rozpustit, a obchodní lidé spěchají z jedné schůzky na druhou. Neboť zatímco se jinde antické paláce oddělují od veřejnosti a lze je prohlédnout jen za vstupní poplatek, Diokleciánův palác lze skutečně zažít.

O Starém městě Dubrovníku si lze přes rozmanitou a dlouhou historii města zcela snadno získat přehled: původní městská hradba není jen stále ještě zcela dochována, ale smí se po ní i chodit celou její 2km délku a počítat střechy vzorované v nejrozličnějších odstínech rudé, které činí uličky takřka nevidnými, nebo už předem plánovat, který z desítek kostelů, galerií, muzeí a pomníků si člověk chce prohlédnout jako první. Přičemž plány v Dubrovníku tak jako tak vykazují krátkou dobu trvanlivosti, vždyť člověk může být každý den překvapen novým uměleckým, hudebním nebo divadelním festivalem. Protože zde v bývalé Raguse vznikala ve všech stoletích významná kulturní díla a i všechny historické „trendy“ se odtud šířily do zbytku Chorvatska, vidí se člověk s těmi periodicky se konajícími slavnostmi ve významné tradici. Tak zůstává Staré město Dubrovníku navěky mladé.

I kdybyste sami neměli výrazný zájem o historii a architekturu, na náměstí Jana Pavla II. v Trogiru pochopíte, proč tato témata jiné lidi tak fascinují: zde stojí zeď u zdi několik nejdůležitějších, nejkrásnějších a nejvýznamnějších budov chorvatské historie. Jak církev, tak okupanti se na tomto místě představovali lidu ze své nejbohatší strany, bývalý soud, hodinová věž a několik městských domů taktéž obklopují náměstí. A jen několik kroků do všech čtyř světových stran nalezneme na trogirském poloostrově další kostely, pevnosti, sbírky a přirozeně i restaurace a obchody. Na vodní cestě okolo starého města se mladiství vytahují svými rychlými malými motorovými loďkami a snaží se pozornost lidí na promenádě odvést od městské kulisy. A protože se jim to nezdaří, zkoušejí to ještě dnes…

Nejdynamičtější pláž světa leží na ostrově Brači v Bolu. A to se nevztahuje jen na koupající a obchodníky, kteří oblázkovou pláž každý den ponořují do svěží, veselé a jen zřídka tiché atmosféry, nýbrž skutečně na pláž samu: kvůli chybějícímu pevnému fundamentu a stálému působení vln mění oblázky trvale svou polohu — a tím i tvar poloostrůvku. Jednou ukazuje roh poněkud vlevo, pak opět vpravo, stane se jednou delším, jednou širším — jev, který není jen jedinečný, nýbrž se i velmi příznivě odráží na dostupnosti míst k ležení…

V zemi, v níž většina řek vysychá v bahnitých krajinách nebo se letním žárem rovnou vypaří, sešlo se několik šťastných okolností, které mají být zřízením Národního parku Krka chráněny a zachovány pro následující generace: nepropustné pěnovcové podloží zabraňuje tomu, aby dešťová voda mohla vsakovat do podkladu; stupňovitá struktura podloží nechává nejen vznikat nemálo vodopádů, nýbrž vynáší i přirozené barikády, které vtékající vodu zadržují ve dvě jezera. V okolí řeky se vyvinula pro kraj stejně tak typická jako ve světovém měřítku jedinečná flóra a fauna a v 15. století objevila i katolická církev tuto „přírodní krásu“ a vystavěla na ostrově v horním jezeře klášter, který lze dnes navštívit lodí.

Kde se drsně skalnaté ostrovy zvedají ze zrcadlově hladkého Jadranu, nejsou daleko ani přátelé plavby a šnorchlování. Kornatský archipel už dávno není tipem pro zasvěcené mezi nejidyličtějšími lodními turami, ale kvůli velikosti parku 307 čtverečních kilometrů je zde ještě překvapivě klidno, a protože ostrovy dříve či později klesnou do moře, nejsou zde ani hotely, ani jiné budovy. Při přece jen 147 ostrůvcích bylo dosud každému hostu snadné nalézt privátní koupací zátoku nebo dokonalé kotviště. Jen volba, kde se komu nejvíce zamlouvá, je obtížná. Kdo po ní nechce pátrat jen na krátkém výletu, může přenocovat na jednom z kempů a za úplného rána následujícího dne vidět, jak slunce vychází nad „zadkem staré“ — jedním z mnoha ostrovů, jejichž jména svědčí o humoru, fantazii (a případně samotě) rybářů.

Slavnější než město je jeho nejdůležitější syn: objevitel a mořeplavec Marco Polo se zde pravděpodobně narodil roku 1254. Město Korčula je však o hodný díl živější: malé ulice a uličky, rozvržené ve formě vějíře, zvou k loudání a odpočinku, zajímající se smějí rádi prohlédnout i katedrálu svatého Marka nebo věž Zakrjan, než zajdou do jednoho z malých rustikálních, ale pořádných lokálů. A budete-li mít to štěstí být na konci května v Dalmácii, nenechte si ujít znázorněnou námořní bitvu roku 1298! S takřka autentickými loďmi, mnoha námahou a ještě větším nadšením se každý rok znovu oživuje historická událost, po níž byl Marco Polo vzat do zajetí a v žaláři v Janově sepsal své slavné cestovní zprávy o Číně.

To, že katedrála Sveti Jakov v Šibeniku ještě stojí, protiví se veškeré pravděpodobnosti. Vždyť při její přes 100 let trvající stavbě byla vynalezena technika pro kupolovou střechu, u níž mezi kamennými plotnami nejsou žádné spojovací materiály. Kromě toho by ohromná stavba přirozeně byla snadným cílem pro útoky během válek. A nikoli naposled by alespoň 70 občanů města mělo dobrý důvod hradby hned po jejich vystavění opět zbořit: neboť sochy jejich tváří jsou — karikaturně přehnané — umístěny jako ozdoba na vnější stěně katedrály. Podtrhují, že právem slavný Dalmatinac mohl nejen plánovat komplexní budovy, nýbrž i zhotovovat filigránské sochařské práce. Protože však kostel svatého Jakuba dodnes v Šibeniku stojí, lze počítat s tím, že to bude činit i ještě několik století. Neboť od roku 2000 patří ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO.

Na návštěvu kaňonu Cetiny se mohou shodnout všichni romantici a dobrodruhové: z největší části nedotčenou přírodou teče řeka Cetina, která se hluboko zaryla do vápencového pohoří a vytvořila soutěsku, jež ukrývá celou pirátskou vesnici. U řečiště se v průběhu století zformovala jemná písečná pláž a dále výše, v pohoří, neprozkoumané jeskyně, mnohé vodopády — avšak i elektrárny, které s řekou uskutečňují zásobování celého kraje elektřinou. Neboť na rozdíl od svého líbezného okolí je řeka Cetina protkána peřejemi, odnese s sebou i celé kamenné kvádry a je pro raftery vítanou výzvou. Plovací vesta a helma jsou povinností, avšak i s ochranným vybavením nastane dost napětí!

Most vede z pevniny přes přístav města Zadaru na ostrov, na němž leží staré město. Zde byly za ohromných nákladů a námahy vztyčeny nemalé Boží domy a reprezentativní stavby, které dnes nejen přitahují návštěvníky z celého světa, nýbrž se používají i na kulturní akce jako hudební večery ve Svatém Donátu. Zvláštní akustika kostela podtrhuje umění hudebníků nejpříjemnějším způsobem. Obratné městské plánování v Zadaru zabránilo tomu, aby se se začátkem urbanizace zastavěl každý dostupný kousek země, a tak na ostrově starého města existuje dodnes i park, v němž se člověk může zotavit z mnoha prohlídek na území ani ne půl čtverečního kilometru velkém.