Chorvatsko

Shrnout Chorvatsko do jednoho slova se zdaří jen nedostatečně slovem „rozmanité“. Neboť na 56538 čtverečních kilometrech mezi Rijekou a Dubrovníkem, mezi Jadranem a Vukovou, dosud ještě každý nalezl pro sebe dokonalé dovolenkové místo a nejeden svou zvolenou domovinu. Chorvatsko je horskou zemí, i když to dnes už člověk nevidí okamžitě, neboť ty stovky ostrovů jsou vrcholy po době ledové zatopeného pohoří. Ale přímo za pobřežím se majestátně zvedají Dinárské a Biokovské pohoří, která po plošinaté rovině ve vnitrozemí vybíhají do romantické pahorkatiny, jež dosahuje až k Dunaji, státní hranici Chorvatska. Kvůli dosti měkké krasové a vápencové půdě je horská zem protkána řekami a nadmíru plodná — žádné srovnání s drsnými, šedými alpskými vrcholy! Právě na širokých říčních terasách Drávy a Sávy žije nemálo vinařů a farmářů ještě tak jako jejich rodiče a prarodiče — jen o něco komfortněji. Někteří z nich nabízejí i „dovolenou na statku“ včetně ranního vstávání a pořádné svalové bolesti. Pokud by vám pro dny dovolené mělo vyplouvat na mysl něco jiného: kulturní a party turisty to táhne do rušných velkoměst, ustaraný velkoměstský člověk nalézá v přírodních parcích a v zázemí lesy, v nichž si skutečně ještě vlk a medvěd dávají dobrou noc, sportovci hledají a nalézají v pohoří výzvy, uctívači slunce lenoší v koupacích zátokách ostrovů a pobřeží — jen fanoušci špatného počasí by mohli být Chorvatskem zklamáni.

Tak jako tak už stálé a přívětivé středomořské klima je v Chorvatsku obzvlášť stabilní. Chráněno pohořími, nestává se ani v zimě obzvlášť chladným, ani není žár v letě nesnesitelný jako v jiných středomořských krajích. Za to se má děkovat padavému větru buře, který během letních měsíců fouká chladný horský vzduch na pobřeží a do rovin. V zimě se bura stará o to, aby byly sice chladné teploty, ale většinou září jasné nebe. Když je ve vnitrozemí obzvlášť chladno a moře je právě krásně prohřáté, může dojít i ke krátkodobým poklesům teploty o 15 stupňů a více — vezměte tedy přes hlavní sezonu v každém případě jeden nebo dva svetry! A pokud byste plánovali plavební dovolenou, nepodceňujte prosím výstrahy místního obyvatelstva, i když se jejich strach z náhlého vzplanutí burové bouře zdá nepodložený. Zkušení lidé moře často ještě před vědeckými meteorologickými stanicemi rozpoznají zvrat počasí. Podstatně nedramatičtější je maestral, který svým osvěžujícím dechem obehrává pláže. Jeho jediné nebezpečí spočívá v tom, že člověk zpozoruje spálení od slunce teprve doma. Třetím typickým větrem je jugo, který se pozvolna ustavuje, přináší s sebou několik silných přeháněk a tím končí dlouhou dobu krásného počasí. Když člověk ví, že jemu se má děkovat za dobré víno a chutné olivy, rád mu promine i jeden nebo dva dny dešťů…

Oblíbené užitkové rostliny, na které můžete narazit takřka v každé zahradě, jsou olivy, rajčata, citrony, vinná réva a olivovníky. Kromě toho se na rovinách pěstuje pšenice a mezi těmito užitkovými plochami se nacházejí divoce rostoucí orchideje, cypřiše, hyacinty a bodláky, abychom uvedli jen několik velmi populárních rostlin. Každý region přitom obehrává jeho vlastní vůně, která rok co rok přijíždějícím turistům už při prvních hlubokých nádeších dává příjemný pocit, že jsou opět „doma“: ať už je to levandule na Hvaru, tymián, oregano a šalvěj na pevnině nebo jalovec, kručinka a bobkový list v zázemí. Obecně lze říci, že v Chorvatsku jsou domácí především křovinaté rostliny a byliny. V dřívějších stoletích byly i husté lesy, avšak to, co dnes vidíte ze stromů jako sosnu, pinii a buky, vyrostlo z velké části v průběhu zalesňovacích programů, které mají působit proti erozi. To bylo nutné poté, co takřka všichni okupanti — a těch bylo v Chorvatsku mnoho — vyklučili existující lesy, aby rozšířili vlastní flotily.

Zjednodušeně lze říci: čím výše v Chorvatsku vystoupáte, tím větší zvířata! Pod vodou je většina živočichů (kromě roztomilých delfínů) prakticky takové velikosti, která čarovně koresponduje s velikostí většiny restauračních stolů: mořanů, okounů, mušlí a humrů se zde nalézá bohatě. V řekách jsou navíc úhoři a pstruzi. Nížinu obývají hlavně hospodářská zvířata a plazi. Kozy, ovce a krávy se pasou na pastvinách a lukách, hadi a ještěrky si hledají spíše skalnaté podloží. Kdo je hledá, bude určitě moci zahlédnout jednoho či druhého hada. Pokud byste na to však nekladli ani nejmenší hodnotu, doporučuje se při putování hlasitě dupat: to plaché živočichy zaplaší! O několik metrů výše se na stráních prohánějí zajíc, kuna, liška, jezevec a ježek. A v hustých lesích pohoří jsou pravidelně spatřováni vlci, rysové, kamzíci a dokonce medvědi hnědí. Jejich stav dále rozmnožovat nebo alespoň udržovat stabilní je jedním z primárních cílů národních a přírodních parků Chorvatska. Totéž platí pro v jiných částech Evropy již vymřelé dravé ptáky, které v Chorvatsku nezřídka vidíme majestátně kroužit nad vrcholy.

Stejně rozmanitá jako historie Chorvatska je i jeho kuchyně: Rakušané zde nechali štrúdl, palačinky a koblihy, Italové přinesli ravioli, rizoto a olivový olej, z Uher přišel rybí a masový guláš, Osmané přinesli baklavu a krátké období francouzské vlády zanechalo své stopy v rybí polévce a bílém pečivu. Ale zatímco příprava je mezinárodní, v Chorvatsku se dbá na to, aby samotné potraviny přicházely ze země — nebo ještě lépe: ze sousedství. Jako za dob každodenních politických překvapení pěstuje i dnes mnoho Chorvatů vlastní ovoce a zeleninu a ani hospodářská zvířata na zahradě nejsou vzácností. Vedle tak vyprodukované zeleniny, oleje, vína, sýra a masa dodávají moře a řeky navzdory hrozícímu přelovení stále ještě dostatek dobrot. Ryby se rády jedí sušené a solené, ale i okořeněné celerem nebo česnekem jsou pro zemi typickou delikatesou. Ve vnitrozemí se dává přednost pečené drůbeži, v horských krajích koze a jehněčímu. Typický pro chorvatskou kuchyni je dušený hrnec „buzara“: v něm se například scampi, mušle nebo sardinky dusí, smaží, zalévají, dále dusí a nakonec i servírují. Typické chorvatské menu se skládá z polévky nebo salátu (rádo s olihní nebo plody moře), velké porce hlavního jídla (v chudších krajích v týdnu většinou ryba nebo zelenina — ale jako dobře situovaný turista byste se měli klidně prokousat rozmanitou masitou nabídkou!) a pečiva jako například „burek“. Pokud to dáváte přednost rustikálněji a s menším množstvím kalorií, můžete též zajít do některé z venkovských konob. Tyto hospody mají často na jídelním lístku jen to, co samy produkují. Tento sýr nebo šunka s chlebem chutná většinou skvěle a i pro místní je vítanou pochoutkou. Pokud však věříte svému kuchařskému umění více než tomu restauračních kuchařů, máte téměř všude příležitost nakoupit na týdenním trhu přímo u výrobce rajčata, steak, sýr, jajka, víno, olej, pomeranče, tymián a nespočet dalších dobrot!

Tři hlavní regiony Chorvatska, Dalmácie, Istrie a panonská nížina, jsou ze své strany rozčleněny do 20 Zupanski, česky „župy“, které v dějinách vzniku a funkci odpovídají asi německým spolkovým zemím. Vládne se jim ze Zagrebu, který s téměř 700 tisíci obyvateli, ještě před Splitem (175000 obyvatel), Rijekou (144000) a Osijekem (90000), je nejobydlenějším městem Chorvatska. Zde sedí zástupci parlamentní demokracie, reprezentanti jednotlivých žup, kteří v současnosti z velké části pocházejí z liberálně-levicového tábora. Prezidentem, voleným vždy na 5 let, je od roku 2000 Stipe Mesić, jehož primárním vnějšněpolitickým cílem je dovést Chorvatsko do EU. Vnitropoliticky je Chorvatsko stále ještě plně zaměstnáno zpětným osídlováním válečných uprchlíků, úklidové práce a obnova jsou z velké části dokončeny. Odhlédnuto od denní politiky a komplimentů k uvolněné situaci v zemi by návštěvníci neměli nutně otevírat téma politiky. Kdo není absolutně zdatný v chorvatské historii, může neopatrnými komentáři k poslední válce, vztahu k Srbům nebo spontánním posouzením, co všechno mohlo být uděláno lépe, snadno vyvolat nedorozumění a učinit jinak velké pohostinnosti náhlý konec. Konečně nikdy nevíte, jaký názor zastává váš protějšek, a i statistika, že 89 % ze 4,3 milionu obyvatel jsou Chorvaté, 5 % Srbové a 6 % patří k jiným menšinám, dává jen hrubou orientaci.

V Chorvatsku můžete nejen kdykoli mluvit o sportu (fotbal, tenis, olympiáda), nýbrž především i sami začít být aktivní. Nejnasnadnější je přirozeně jednoduše jít si zaplavat nebo putovat — a to vskutku není špatná myšlenka! Kdo Chorvatsko vidí jen z auta nebo jde na pláž jen aby se opékal, ten Chorvatsko nezažil. Objevujte kraj raději na svých dvou nohách nebo z pravého koně: půjčovny kol a jezdecké dvory se nacházejí v každém menším místě, často vám bezplatně dají k dispozici mapový materiál nebo nabídnou vedené tury. I ponyové dvory pro děti a dospělé se v Chorvatsku v současnosti stávají stále populárnějšími. Pokud zůstáváte raději na jednom místě, je snad jedno z nespočetných tenisových zařízení něco pro vás — kdo ještě není Goran Ivanišević, může se jím ještě stát… Nebo vyměňte raketu za desku, naučte se surfovat nebo jezdit na vodních lyžích a využijte příležitosti — kdybyste přes očekávání přece jen jednou padli do vody — pozorovat při potápění barevný, mihotavý svět ryb. Už šnorchlovací tura zprostředkuje hrubý dojem živočišného světa, který je i sám o sobě působivý. Ale kdo se jednou rozhlédl v jednom z běžných potápěčských revírů (Rasip, Biševo, Dubrovnic, Perljesac a mnoho dalších), ví, co pojem „rozmanitost druhů“ skutečně znamená!