Nejdůležitější města — Chorvatsko

Hlavní město Chorvatska je zároveň městem země, které lze nejspíše označit metropolí. Působí sice relativně přehledně, avšak ty nemnohé ulice středu mají co ukázat: nemálo dobře vybavených a s láskou popsaných muzeí se nachází v bezprostřední blízkosti obchodní ulice a barové čtvrti. Mezi tím stále znovu: parky, zelené plochy, kostely a tu a tam vládní budova. Záhřeb však kvůli svému v průměru dosti mladému obyvatelstvu nemá nic z důležité tíže jiných hlavních měst, nýbrž se vedle svého politického poslání chápe právě i jako turistické a rekreační místo.

Jeden denní pochod od hranic s Maďarskem a Srbskem vzdálen leží Osijek, hlavní město Slavonie. Určit střed Osijeku je obtížné, neboť město má vlastně dva: jednou přirozeně vyrostlý střed s katedrálou v neogotickém stylu, velkorysým náměstím před ní a ulicemi, které k ní vedou — a za druhé dva kilometry vzdálenou Tvrđu. Tato tvrz byla postavena v době rakouské okupace a bombardování v 1990. letech přežila na radost nepoškozena. Sem vedou malebná pobřežní promenáda a reprezentativní ulice obroubená zelenými pásy. A jako by bylo třeba vyvolat ještě více zmatku, pojmenovali obyvatelé Osijeku nejkrásnější pláž na břehu řeky Drávy ještě i — docela skromně — Copacabana.

Ve vnitrozemí, mezi pahorkatinou Dilj a řekou Sávou, leží místo Slavonski Brod. Živé atmosféře je třeba mimo jiné vděčit dobrému dopravnímu spojení místa: hlavní dálnice země a obzvlášť oblíbená železniční trasa se potkávají v tomto městě na hranici s Bosnou. Tak není divu, že se jak hospodářství, tak i počet obyvatel skvěle rozvíjejí. Sotva které jiné město zaznamenalo v posledních 50 letech takový růst a je jen otázkou času, než bude Slavonski Brod další metropolí Chorvatska.

I když správní město stejnojmenné župy Karlovac neleží u moře, i zde lze strávit dovolenou s koupáním. Celé čtyři řeky protékají tímto městem se 60.000 obyvateli a voda je tak čistá, že přímo zve k plavání. Dřívější Karlstadt hledí zpět na impozantní historii, která se odráží i v obrazu města a kulturní nabídce — zdaleka ne jen v přece dosti rustikální slavnosti piva, kterou každý srpen pořádá místní pivovar.

Od té doby, co císař Augustus před asi 3000 lety vystavěl amfiteátr v Pule, proudí návštěvníci ze všech zemí světa na sever Chorvatska, aby objevili právě to, antické chrámy a divadla a nikoli nejméně kouzelné zátoky této jadranské metropole. Necelých 60.000 lidí zde trvale žije, z toho asi čtvrtina Srbové a Italové, což městu dává kosmopolitní atmosféru. A kdo touží po trochu více klidu, prostě přepluje na jeden ze čtrnácti ostrovů Národního parku Brijuni před městem.

Rijeka není jen největším a nejdůležitějším přístavním městem Chorvatska, nýbrž kvůli zboží, které se zde denně nakládá a vykládá, i vzorným průmyslovým městem. Hospodářství se zde vnímá znatelně pozitivněji než v širokých částech zbytku země a příjem obyvatelstva závisí méně na turismu než v ostatních pobřežních místech. Avšak to nemá znamenat, že se zde návštěva nevyplatí — naopak: obraz města je utvářen ornamenty průčelí habsburského času, na Korzu, obchodní ulici města, naleznete všechny možné i nemožné suvenýry a poutní kostel v Trsatu před vámi navštívil i papež Jan Pavel II. Zda skutečně andělé roku 1291 přinesli sem dům svaté Marie, lze přirozeně pochybovat — avšak krásnější a náročnější je snad pokusit se v to věřit.

Ať už přes Zemskou bránu nebo přes pěší most: jakmile člověk vstoupí do starého města Zadaru, mění se zklamání z předměstí z vymývaného betonu v nadšení pro bohatě ozdobená průčelí domů rakouského a benátského času: hovězí hlavy a Markovi lvi, svatí a monstra hledí ze všech koutů dolů na návštěvníky, kteří zde podnikají malou nákupní vycházku, ochutnávají chorvatské speciality nebo si prohlížejí jedno z mnoha muzeí. Takřka každá budova dřívější námořní velmoci Zadaru má co vyprávět: tak legenda říká, že biskup Zadaru v 9. století nejen financoval stavbu kostela svatého Donáta, aby si sám postavil pomník, nýbrž ji vytvořil vlastními rukama — z kamenů římského fora, které dodnes tvoří střed města.

Kdo se prochází pro potěchu strmými uličkami terasovitého starého města Šibeniku u řeky Krky, pochopí, proč Šibenik platí mnohým turistům za nejkrásnější ze všech chorvatských měst. A to, že je i Chorvatům, odhlédnuto od estetického, drahé a milé, spočívá mimo jiné v tom, že toto místo nezaložili okupanti a dobyvatelé, nýbrž místní obyvatelstvo samo. Kromě toho však i jednotlivé epochy zanechaly své stopy: Benátčané budovali opevnění, Rakušané městské paláce, přístav a kostely byly takřka nepřetržitě obnovovány, rozšiřovány a zkrášlovány. Tak UNESCO ani neváhalo jmenovat místo světovým kulturním dědictvím. A kdo je zdolán množstvím a nádherou historických staveb a chtěl by se raději stáhnout do přírody, nalezne zde flóru a faunu, která je hodna statusu světového přírodního dědictví UNESCO.

Znovu a znovu se návštěvníci ve Splitu, když dorazili do přístavu nebo na autobusové nádraží, usedli na první kávu v jedné ze sympatických kaváren na nábřežní promenádě a poté se vydali na malou objevitelskou vycházku, ptají, kde tedy ten slavný, ohromný Diokleciánův palác vlastně je — a nezpozorují, že stojí uprostřed něj. To, co dnes působí jako kulisa pro sandálový film a je zbaveno veškeré muzeální distance, je bývalý palác chorvatského caesara a jeden z mnoha důvodů navštívit Split. Jinými mohou být těch sedm hodin slunečního svitu za den, dobré trajektové spojení pro denní výlet do Itálie, udržované pláže na dosah chůze, zoo v rekreační oblasti nad městem, svěží zelenina a ručně vyráběný sýr na trhu, nespočetné umělecké galerie nebo fotbalový klub Hajduk… Nemožné je všechny uvést — krásný dovolenkový projekt najít jich co nejvíce.

George Bernard Shaw měl během své návštěvy v Dubrovníku jednoduchou a dobrou myšlenku, jak být citován co nejčastěji: musel by prostě jen napsat něco, co nejvíce lidí pociťuje právě tak. Řečeno, učiněno — od té doby se vždy Shaw uvádí jako svědek, když chce někdo podtrhnout, že Dubrovník je skutečně „raj na zemi“. V raji je nejen po celý rok krásně teplo a slunečno (i ten nejchladnější měsíc má ještě průměrnou teplotu 5 stupňů Celsia), nýbrž město je patronem Blažejem ještě i chráněno před vším zlem. Zřejmě dělá svou práci dobře, neboť až na bombardování na začátku 90. let 20. století bylo městu dopřáno sice vzrušující a rozmanité, avšak z velké části mírné a bezpečné dějiny. I to zřejmě přispívá k srdečné atmosféře, která neuchvátila jen Shawa.