Top 10 pamětihodností — Chorvatsko

Ve srovnání s jinými hlavními městy je Záhřeb se svým necelým milionem obyvatel spíše malý. Avšak protože se město stalo hlavním městem nezávislého Chorvatska teprve v roce 1991, snad neohromuje ryzí velikostí, avšak okouzluje svým mladým, inovativním duchem a dobrodružným, světu otevřeným ovzduším. Právě mladé lidi to táhne sem, kteří — na rozdíl od mnoha jiných velkoměstských mladých — vidí možnost své město, svou zemi a svůj svět skutečně utvářet a ovlivňovat je. A mnozí tuto příležitost i využívají. Tak je Záhřeb daleko více než krásné parkové úpravy a průčelí domů stavebního boomu 19. století, více než pomníky, muzea, kavárny a prodejny — co přesně, vám snad mohou říci umělci, studenti a průvodci — pokud se dokážou shodnout. Jisté je jen: Záhřeb je v proměně.

Několik metrů od přístavní pánve vystavěli Římané Augustovy doby od roku 30 př. n. l. do prvního století našeho počítání času amfiteátr, který je dodnes takřka úplně dochován. V kotlině elipsy měřící 130 x 100 m se dříve odbývaly gladiátorské zápasy a divadelní představení — dnes soutěží pěvci na koncertech o přízeň publika. Dvoupodlažní stavbu z pískovce, která nabízela místa pro 20.000 diváků, lze prohlédnout na prohlídce s průvodcem. Při tom dostáváte vidět i sklepní chodby a muzeum vína a olivových presů, které je tam umístěno, a dozvíte se, proč byl plán celou budovu rozebrat a odvézt lodí do Venecie ve 16. století přece jen opuštěn.

Nejen strmě přímo u vody se tyčící průčelí domů připomínají Venecii, celé město Rovinj je naplněno italským ovzduším: mnozí obyvatelé tohoto istrijského přístavního města mluví lépe italsky než chorvatsky, kostel ve venecijánském stylu bdí nad tímto malým místem a vůně tabáku, jakou člověk tuší ve filmově klišéovitých mafiánských zadních pokojích, občas prochází uličkami. Neboť Rovinj není jen rybářské místo, nýbrž i sídlo cigaretové továrny. Mnohé pomníky a domy jsou navíc ozdobeny venecijánskými lvy nebo hned ztvárněny podle slavných venecijánských staveb jako campanile. Tak si člověk v ulicích starého města plných schodů, mezi všemi těmi kavárnami a restauracemi, takřka připadá, jako by musel spěšně zajít do nejbližší pizzerie — avšak ćevapčići jsou zde také velmi dobré!

Ukryto za pásem nejbrutálnější bauhausové architektury leží staré město Poreče, jedno z nejkrásnějších v Chorvatsku. Šachovnicové vedení hlavních ulic usnadňuje orientaci a malé pobočné uličky se starají o povinné ovzduší na poloostrově. Obzvlášť hodná vidění je zde Eufraziova bazilika: mezi roky 535 a 550 byly na půdě staršího kostela vystavěny trojlodní bazilika a osmiúhelníkové baptisterium a ve 16. století ještě i zvonice. Avšak velkolepější než zdi je jejich dekorace: obzvlášť krásné příklady byzantského mozaikového umění lze nalézt v této bazilice: zlato, drahokamy a perleť tvoří vyobrazení Beránka Božího, Panny Marie, svatých, andělů, Ježíše a biskupa Eufrazia — který dal podnět ke stavbě baziliky a tak i ke svému vlastnímu pomníku.

Mezi masivem Mala Kapela a pohořím Plješevica leží Národní park Plitvická jezera. Přes 1 % celkové plochy 195 km² je pokryto vodou, celkem 16 jezer je v této oblasti, která od roku 1979 patří ke světovému přírodnímu dědictví UNESCO. Od známých rybníků nebo plaveckých jam tato jezera odlišuje především to, že jsou spojena množstvím malých a velkých vodopádů. Po tisíciletí se voda pomalu probíjela bazaltem a vápencem pohoří a zformovala nesrovnatelnou mozaiku z ploch země a jezer, které nakonec po 76 m vysokém vodopádu končí v řece Koraně. Z důvodů ochrany přírody se dnes v jezerech už nesmí koupat — avšak to přece Pierre Brice ve filmech o Vinnetouovi už v zastoupení nás všech vyřídil!

Ve starém městě Trogiru krade mistr sochař Radovan pozornost sám sobě: jedno jeho vrcholné dílo vedle druhého zdobí kostelní portály, průčelí domů, městská vrata a pomníky. A při tom by i tak už bylo dost k vidění na tomto poloostrově velkém několik čtverečních metrů: tvrz a katedrála, starý soudní dvůr, městské paláce a z největší části dochované městské hradby jsou jen několik příkladů, které pohnuly UNESCO k tomu, aby trogirské staré město roku 1997 jmenovalo světovým kulturním dědictvím. Avšak i kromě kultury je Trogir hoden návštěvy: cukrárny se předstihují ve velikosti porce a chuti, kavárny, umělecké galerie a butiky samostatných módních a klenotnických designérů se střídají v uličkách a z promenády má člověk krásný výhled na jiskřivý Jadran a lesklé lodě na něm.

Roku 285 po Kristu se 45letý Chorvat stal vládcem nad celou římskou říší: Dioklecián. Tomuto od sebepochyb osvobozenému taktikovi bylo zajištění hranic nejdůležitější starostí, proto říši roku 293 i rozdělil do čtyř sektorů a sám se učinil vládcem východního. Tak si mohl zřídit své vládní sídlo ve svém rodném městě a byl po letech ve věčném městě konečně opět doma. Nedosti s tím: protože je moc v Římě velmi prchavá, vynaložil od roku 295 vše na to, aby vystavěl co nejimpozantnější obydlí na stará léta: Diokleciánův palác se stal počátkem a je ještě dnes srdcem Splitu. 215 x 180 m měří zařízení, které je chráněno dílem 18 m vysokými hradbami. Katakomby a spací komnaty, stáje a chrámy, vrata a mramorem vydlážděné nádvoří lze prohlédnout bez vstupenky — konečně jsou už přes 1700 let centrem města — a ne muzeem.

Že byl Dubrovník dvakrát takřka úplně zničen, na místě už dnes není patrné: středisko města bez automobilů přitahuje jak turisty, tak místní, nemálo obzvlášť krásných kulturních pomníků zůstalo dochováno a městské hradby na mořské straně se zdají město dodnes ochranitelsky svírat ve své náruči. Ani zemětřesení z roku 1667, ani srbské granátování z let 1991-92 neodradily obyvatele od jejich přesvědčení, že zde žijí na obzvlášť krásném místě — není divu, že nejen návštěvníci rádi podnikají vycházku po hradbách, z nichž lze přepočítat střechy města a objevit nové zkratky. A všichni příznivci nákupů, přátelé lomených oken a vyznavači víry „do třetice všeho dobrého“ stejně nepočítají zničení města, nýbrž kolikrát bylo vystavěno…

Štipka Hvaru by potěšila každou prodejnu zdravé výživy, neboť po většinu roku ostrov voní po levanduli, která se zde systematicky pěstuje, a po divokých bylinách. Kromě toho zde roste výtečné víno, jemuž jen prospívá, že žádné místo v Chorvatsku nemá k zaznamenání více hodin slunečního svitu než Hvar. Avšak ostrov se nikterak neskládá jen z dvorů a pěších turistů: pobřeží jsou zalidněna bohatými a těmi, kdo se jimi chtějí stát. Jachty v přístavu stejnojmenného hlavního města ostrova hovoří samy za sebe, udržované ulice, moderní domy a angažovaný servis v kavárnách tvoří ozvěnu. Kdo nevlastní vlastní loď, může přijet osobním trajektem ze Splitu a vysvětlit jet setu v náladě na klábosení, že venecijský Arsenál se svým divadlem je vskutku ještě zajímavější než další humr se šampaňským.

Malý archipel Brijuni o 7,4 čtverečního kilometru se skládá ze 14 plochých, bohatě obrostlých ostrovů, které přitahují především dovolenkáře hledající uvolnění. Mezi potápěčskými dny a středověkými kostely, mezi golfovým hřištěm a nudistickou pláží, mezi Titovými vilami (k prohlídce je třeba zúčastnit se jedné z oblíbených lodních tur) a safari parkem už nic neupomíná na epidemii malárie 18. a 19. století, na jejímž základě mohli c. a k. Rakušané takřka opuštěný ostrov přestavět na svůj dovolenkový raj. Willi Brandt, Richard Burton a Sophia Loren jsou jen některými z pravidelných návštěvníků, kteří jim za to poděkovali. Ale i mimo dovolenkový čas zaujímají Brijunské ostrovy důležitou roli v chorvatské historii: Tito zde nechal podepsat pakt nezúčastněných států — a nadále se archipel nazýval i „ostrovy míru“.