Pamětihodnosti — Dubrovnik

V kruhu délky téměř 2 km obepínají městské hradby staré město Dubrovníku. Přes několik výstupů — většinou u brán — se dostanete na opevnění a můžete je obejít po celé jeho délce. Odtud z výšky máte dobrý přehled o ostatních pamětihodnostech starého města a také krásný výhled navenek, do druhého směru. Hradba byla přece mezi 12. a 17. stoletím stavěna především pro tento směr pohledu, neboť přibližující se nepřátelské jednotky musely být rychle spatřeny. Proto je bašta se svými dvojitými hradbami, tvrzemi a obranným příkopem celých 25 metrů vysoká a mezi 1,5 m (mořská strana) a 6 m (pevninská strana) silná.

Když byl v pozdním středověku původní prstenec hradeb doplněn a zesílen druhým, byla i brána Pila „zdvojena“: vnitřní brána z roku 1460 je ozdobena sochou svatého Blažeje, vnější brána postavena 1537. Dnes je to nejoblíbenější vstup do starého města, protože branou Pile se vstupuje přímo na Stradun, nádhernou obchodní ulici.

Brána Ploče označuje východní vstup do města. Do začátku 20. století se zde konal velký selský trh, dnes se turisté se svými fotoaparáty tlačí před dvojitou branou při hledání nejlepšího snímku. Brána Ploče se totiž skládá z vnější brány, navržené 1450 a přepracované v 19. století, a z vnitřního oblouku, který se nachází přímo pod obrannou věží ze 14. století.

Svůj rychlý růst vděčí město Dubrovník mimo jiné dobrým hygienickým podmínkám a pohodlí vodovodu. Už ve 14. století byl nejblíže ležící — ale přece 12 km vzdálený — zdroj „napojen“ a jistý druh akvaduktu přiváděl čistou vodu do města. Tam ji občané mohli nabírat a využívat u fontán. Zvláště krásným příkladem těchto fontán je Onofriova fontána, vpravo za branou Pile: fontána pojmenovaná po svém staviteli a postavená 1438 je ozdobena 16 chrliči, z nichž každý jednotlivý si zaslouží pozornost.

Když se v roce 1520 v Dubrovníku zatřásla země, ale téměř nikdo neutrpěl škodu, občané se rozhodli z vděčnosti vztyčit malý kostel. Jednolodní Sveti Spas v témže roce vymyslel a postavil architekt Andrijić. Jinak velmi střízlivě držené průčelí zdůrazňuje gotickou rozetu a v interiéru v renesančním stylu stojí dva impozantní oltáře z chorvatského mramoru. Když město roku 1667 zaskočilo silné zemětřesení a z největší části je zničilo, Kostel Spasitele nadále stál neporušen u městské hradby u brány Pile.

Denně od 9 do 16 hodin můžete prohlédnout františkánský klášter z roku 1317. Jedním z hlavních bodů je původní lékárna, která rovněž pochází ze středověku a která je díky pečlivé restaurátorské práci a dobré péči dnes ještě táž jako v době založení kláštera. Kromě toho klášter skrývá muzeum plné sakrálních drahocenností jako ikonostasy, rukopisy, obrazy a zlatnické práce. Avšak i na samotnou stavbu byste měli zaměřit pozornost: křížová chodba obroubená dvojitými řadami sloupů je stejně typická pro svou dobu, jako jsou hlavice s maskami sochaře Brajkova a flamboyantní portál bratří Petrovićů na jižní straně jedinečné!

Reprezentační ulice Stradun získala svou dnešní podobu zasypáním úzkého kanálu, čímž se dvě části původního Dubrovníku slily v jedno město. A až dodnes se zde schází celé město: málokterý známý obchodní dům zde neotevřel svou filiálku, pouhých 10 kroků je třeba z libovolného místa Placy — jak se Stradun také nazývá — k nejbližší kavárně a málokterá noc, v níž zde brzy nastane ticho! Chodí se po mramoru nad vodovodem z roku 1468, člověk je vždy v dohledu několika z nejnapínavějších staveb města a jednoduše si vychutnává okamžik — tato atmosféra činí Stradun přes jeho dosti komerční příchuť tak příjemným a sympatickým.

Nejrozmanitější využití ze všech dubrovnických budov měl asi palác Sponza: od svého vystavění v 16. století sloužil dům jako mincovna, skladiště, celní úřad, akademie, obytný a vládní dům rektora, žalář a památník. Za trojpodlažním průčelím, které je ozdobeno pomníkem městského patrona, svatého Blažeje, se nachází rovněž pozoruhodné nádvoří, které nese obratné rozvržení sloupů, jemuž ani velké zemětřesení nemohlo uškodit. Prostory paláce lze také prohlédnout, avšak pouze po předchozím ohlášení a za zvláštních okolností — nejsou to konečně umně vypravené komnaty z minulých století, nýbrž pracovny historického městského archivu!

Zvonová lodžie z roku 1952 je rekonstrukcí stavby z roku 1463, zbořené pro rakouského státního velitele. Tento původní průchod byl „malým bratrem“ zvonice z roku 1444, jejíž signály svolávaly zasedání městských rad nebo varovaly občany při nebezpečí. Zvedá se 31 metrů mezi palácem Sponza a radním palácem — což u „originálu“ vedlo k tomu, že se mezi zemětřesením roku 1667 a svým zbořením na konci 19. století naklonila na stranu stejně nebezpečně jako slavná věž v Pise.

Rolandův sloup, který kupci města vztyčují na počest svého ochránce, existuje v každém místě s tržně úspěšným obdobím. Lze jej poznat po postavě s mečem drženým svisle blízko těla, opřeným ostřím o zem. Většinou však má Rolandův sloup ještě jeden význam než jen slavit vlastní bohatství. Tak i v Dubrovníku: zde posloužil jako předloha pro Rolandovu sochu obraz Orlanda, chorvatské hrdinské postavy, která podle legendy v 8. století ochránila zemi před arabským pirátstvím — v čemž se zase ukazuje hospodářská stránka, vždyť piráti neohrožovali především obyčejný lid, nýbrž blahobyt lodních majitelů a vývozců. Sloup vznikl 1418.

Jste-li 3. února v Dubrovníku, pravděpodobně budete zvědavě následovat lidský zástup, který vás zavede přímo ke Svatému Blažeji. Zde, v kostele svatého Blažeje, se totiž zbývajících 364 dní v roce nachází stříbrná socha městského ochránce, vytvořená v 5. století. Avšak jednou v roce smí svatý Blažej na svěží vzduch a v nákladné a velkolepé procesí je nesen ulicemi a uličkami Dubrovníku. Poté se vrací zpět do barokní stavby z roku 1715 s jejími svítivými, barevnými mozaikovými okny.

Raguzané, v zahraniční politice neobyčejně úspěšní a diplomatičtí, uměli nejen využívat postupy jako podplácení a vydírání, znali i jejich svůdné působení. Aby tomu vnitropoliticky předešli, vyvinuli dosti originální zásadu vlády: každý měsíc byl jmenován nový rektor, který po celou dobu svého úřadu v žádném případě nesměl opustit svůj palác — právě aby ve svých obchodech nebyl ovlivněn. Svítivě červený pokoj, v němž musel trávit největší část svého času, můžete prohlédnout denně od 9 do 19 hodin. Jinak rektorský palác ukrývá nádvoří využívané jako koncertní sál s barokním schodištěm a dnešní městské muzeum.

Naproti Kostelu Spasitele, Svatému Spasu, byl ve 13. století pro řád svaté Kláry postaven konvent, který se od roku 1432 stal prvním sirotčincem v celé Evropě. Bohužel padl za oběť zemětřesení roku 1667. Po svém opětovném vztyčení v 18. století sloužila budova zprvu jako skladiště střeliva, ale od doby, kdy to — naštěstí — už není potřeba, využívají malé kavárny, galerie a butiky výhodnou polohu a nájem. Zastavte se zde klidně i tehdy, když si myslíte, že jste při své poslední návštěvě Dubrovníku viděli všechno: díky velké obměně se zde vždy najde něco nového k objevení!

Nedůvěřujíc na 100 % Boží ochraně, byl dominikánský klášter při začátku stavby roku 1310 pojat jako obranné zařízení. Ostatně klášter tehdy ještě ležel mimo městské hradby a v případě útoku by byl první obrannou instancí. Se zvětšením města a přestavbou hradeb byl pak klášter ale integrován do městského jádra. Až do 16. století byl neustále přestavován a rozšiřován, avšak od té doby zůstal jeho tvar nezměněn. Tak můžete při své návštěvě vidět jemné arkádové oblouky v renesančním slohu, gotická okna, zvonici a nezdobený, střízlivý klášterní kostel. A když jste si na vnitřním dvoře se studnou, palmami, pomeranči a japonskými jmelími dost dlouho odpočinuli, měli byste si prohlédnout klášterní muzeum vedle sakristie. Denně od 9 do 17 hodin se zde zájemcům z návštěvníků ukazují rukopisy ze středověku, sakrální náčiní ze zlata i ozdoby, ale i prosté hábity dominikánů. Obzvlášť hodné vidění jsou velkoformátové oltářní obrazy v renesančním slohu, na nichž nebyli zvěčněni jen svatí, nýbrž na nichž se vždy nachází i více či méně diskrétní odkaz na město Ragusu: tu je to model městského jádra, tu kalich ve tvaru typické lodi, tu i sám velkorysý donátor, který si obraz nechal zhotovit. Mnoho potěšení při objevování!

Tvrz sv. Jana, chorvatsky zvaná Sveti Ivan, dnes už neslouží obraně — nýbrž jen ochraně moří. Z tohoto ekologického zájmu se zde v dolní části zřídilo akvárium, v němž mohou návštěvníci z největší blízkosti pozorovat mořské živočichy, a horní podlaží je dnes námořní muzeum. Zde se nám přibližuje historie Dubrovníku jako obchodní metropole a vývoj pro region typických modelů lodí. Když ze 400 let starého zdiva opět vyjdete na volný vzduch, máte na jedné straně okouzlující výhled na ostrov Lokrum, na druhé praktický sestup do centra města — pro případ, že byste chtěli prohlédnout ještě více!

Již v 11. století byla za městskými hradbami založena předtvrz Lovrijenac. Na skále už tak impozantní budova předčí všechna ostatní obranná díla a velkou část města. Když do kastelu vstoupíte hlavním vchodem, obraťte pohled vzhůru: oblouk brány zdobí heslo Dubrovníku: „Za žádné peníze světa neprodáváme svou svobodu.

Za městskou hradbou a se starým městem spojená jen jedním mostem leží tvrz Revelin přímo u moře. Už tak drsné skály byly navíc odstřeleny, aby se učinily svislejšími a tím nedobytnějšími. Zde se totiž skladovaly městské zásoby obilí, bez nichž by byl člověk vydán útočníkovi i tehdy, kdyby se zbytek města dokázal bránit. Architekt Ferramolino nechal pevnost v 16. století postavit v nesymetricky čtyřhranné podobě, protože ta zaštiťuje přístav nejlépe proti očekávaným útokům. Dnes se zde na severovýchodě města těší především svěžím mořským vánkem a krásným výhledem.

Tvrz, která dnes leží nejblíže autobusovému nádraží, byla postavena 1464 Dalmatincem a Michelozzim a považuje se za první kasematovou tvrz světa. Odtud můžete nejen obrátit pohled do dubrovnických bytů blízko hradeb, nýbrž i začít svou obchůzku po městských hradbách.

Už jednotlivá okrouhlá věž na severozápadě města by asi poskytla dobrý výhled, ale to Raguzanům nestačilo. A tak na okrouhlou věž postavili ještě jednu a vytvořili nejvyšší bod města: věž Minčetu. Po pouhých třech letech stavby byla Dalmatincova věž roku 1464 vzata do užívání a dnes je dokonce vybavena příjemnou kavárnou.

Když britský král Richard Lví srdce ukončil své křížové výpravy a vydal se na cestu domů, byla jeho loď roku 1129 před ostrovem Lokrum zasažena silnou bouří. Loď se převrátila, Lví srdce se bál o svůj život a byl v poslední sekundě zachráněn obyvateli Dubrovníku. Z vděčnosti daroval městu velkou sumu peněz, která byla investována do stavby první katedrály. Velika Gospa však musela být po zemětřesení roku 1667 vystavěna nově. Podle vkusu doby se roku 1673 rozhodlo pro prostou, velkoryse pojatou barokní stavbu. Stavitelé potřebovali až do roku 1713, než každý kámen stál na druhém, oltáře a lavice byly vyrovnány a všechny obrazy — jako „Nanebevzetí Panny Marie“ od Tiziana — nalezly své místo. Návštěvníci i znalci umění si dnes vzájemně potvrzují: námaha se vyplatila! Klenotnice kostela není bohužel pro hosty k prohlédnutí. Příliš velká by byla s tím spojená námaha, neboť dveře lze otevřít jen tehdy, když jsou přítomni tři zástupci různých institucí, aby odemkli tři zámky — další indicie opatrnosti a nedůvěry, která se přes století utvrdila v tomto manipulací, taktikou a korupcí vzrostlém městě…