
- Převlékací kabina
- Možnost parkování +3

ostrov Brač
Data mapy © přispěvatelé OpenStreetMap · Dlaždice OpenFreeMap
Čtrnáctkrát denně lze v hlavní sezóně dojíždět trajektem mezi Splitem a Supetarem – ale kdo by to chtěl! Živé přímořské městečko, jehož srdcem je přístav v hluboké zátoce, má samo dost co nabídnout: bezplatné koncerty, architekturu hodnou vidění a víc restaurací, než se dá vyzkoušet za jednu dovolenou. Když pak člověk sedí se sklenkou domácího vína ve večerním slunci, folklorní skupina tančí k tradičním písním a připlouvá poslední trajekt, blahopřeje těm, kdo tu stráví alespoň ještě pár hodin toho dne.
Tři sta padesát lidí žije v Mircích na Brači, v starosvětském malém místě, jehož rozlehlá průčelí spíš vyvolávají iluzi vybraného životního stylu, než aby ji potvrzovala. Ve skutečnosti jsou lidé, kteří bydlí mezi těmito palácům podobnými stavbami a monumentálním farním kostelem postaveným roku 1733, veskrze pevní a při zemi. Pečují o své sady a vinice a užívají si klidného života a dobrého počasí. A pro případ, že by někdo pocítil naléhavou potřebu něčeho víc nebo jiného, jsou v obci i dva supermarkety.
Jak dobře, že obyvatelé Sutivanu mají rádi své sousedy! Neboť tak vzniklo kompaktní místo, které dnes nabízí domov 500 lidem, místo aby si každý z osadníků zajistil jednu z mnoha zátok v bezprostředním okolí co nejdál od ostatních. Tak jsou pláže dodnes nezastavěné, přístupné všem koupajícím a dosažitelné po krátké procházce, zatímco ve městě se dá klidně obejít bez delších pochodů.
Vesnice Bobovišća na Moru na ostrově Brač působí, jako by se tu zastavil čas: člověk se neprobouzí proto, že zvoní budík, nýbrž proto, že vesnickými ulicemi ženou ovce a kozy; místní víno zraje v sudech stejně trpělivě, jako jsou trpěliví vinaři při jeho zrání; louky a pastviny sdílejí turisté a dobytek – tak to alespoň říká těch pár turistů, kteří dosud objevili Bobovišća na Moru jako místo dovolené. A koho tolik idyly činí skeptickým, ten se může sám přesvědčit!
Ložišća jsou vzorovým místem chorvatského feminismu: všech sedm obecních zastupitelů jsou ženy, žádná z nich nepatří k žádné straně a zájem je výhradně o to, utvářet nejlepší politiku pro 160 obyvatel obce. Kromě toho je pro obec nejcharakterističtější velmi svébytná architektura, kterou lze vidět téměř na všech kamenných domech: vchod orientovaný na sever, dřevěné schody na vnějším průčelí a ne více ani méně než dvě podlaží jsou pro tento stavební sloh typické.
Bývalé správní sídlo ostrova Brač je rychle dosažitelné ze všech ostatních míst, neboť leží ve středu ostrova. Za jeho zády se zvedá 778 m vysoká hora Vidova Gora a ulice lemují bohaté měšťanské domy patricijů a malé kostely, převážně v gotickém slohu. Zdaleka vítá hosty špička zvonice z roku 1746, a kdo se v Nerežišćích zastaví, bude chtít vidět i renesanční oltář farního kostela.
V krajině, v níž se občané Pražnic kdysi usadili, je snadné věřit v dobrotivého stvořitele. Podle toho Pražničané po několik staletí pilně stavěli kostely a udržovali je tak dobře, že i nejstarší boží dům obce z roku 1111 se dodnes týdně používá k bohoslužbám. Vedle toho však v Pražnicích znají i jiná potěšení: hostince a pláže stojí hostům otevřeny téměř kdykoli, a kdo chce vidět ještě víc z božího širého světa, prostě si objedná celodenní výlet lodí.
Vše v Donjim Humacu svědčí o dlouhé historii místa: jeskyně v okolí obce, obydlené už v době bronzové a mladší době kamenné, nejstarší dochovaná skica lodi v Dalmácii, vyrytá do zdí kostela Sveti Luka, mauzoleum u vjezdu do obce a rozličné kostely a rustikální měšťanské domy. Bohužel by však dějiny obce mohly brzy skončit, neboť stále více obyvatel mladé generace odchází: klidné místo dovolené a odpočinku přece jen není nic pro každý den, na celý život.
Pastevecká osada Gornji Humac leží 12 km od nejbližší pláže ve vnitrozemí ostrova Brač. Už v benátských dobách námořníci a cestovatelé rádi podstupovali tento úsek cesty, aby získali výtečný sýr a masitá jídla obyvatel, a na receptech se pracuje dodnes, takže by si žádný labužník neměl nechat ujít malou ochutnávku. K tomu se rádo podává dobré víno a s odpovídajícím výhledem na pobřeží ostrova chutná všechno ještě lépe, je-li to vůbec možné.
Nejstarší místo ostrova si v mnoha ohledech uchovalo jistou výstřednost. Nejenže zlatý roh, nejkrásnější pláž ostrova, přivádí kartografy k šílenství, protože neustále mění svůj tvar – i místní pověsti působí bizarně: právě 5. srpen má být výročím vzácné události, kdy v Bolu sněžilo. Dodnes se toto datum slaví lidovou slavností. Alespoň místní víno je nade vši pochybnost a široko daleko oblíbené a uznávané.
Obyvatelé bývalé pastevecké osady kdysi zjistili, že ovce se dají pást všude, ale jen zde kolem Selc se nachází krásný mramor, jímž je ostrov proslulý. A tak se vyvinula vlastní kamenická škola, jejíž proměny a díla lze prohlížet po celém městě. Většina domů, kostelů, tvrzí a parků je zdobena bílým kamenem, který se tak ostře odlišuje od syté zeleně okolních lesů a hluboké modři blízkého moře.
Sumartin je od svého založení jako uprchlický tábor za osmanských tažení tak úzce spjat s mořem, že život lidí se odehrává téměř více tam než na souši: malá loděnice, provozovaná dodnes, zajišťuje obživu všem těm, kdo nepracovali jako rybáři nebo v mezinárodní plavbě, a Sumartin je jedním z mála míst, v jejichž přístavu neplatí zákaz plavání. Nemusí to být nejkrásnější místo k osvěžení, rozhodně však nejcentrálnější.
Nejmenší osada ostrova Brač se 113 obyvateli ukazuje už ve svém jménu, že je i poměrně mladým místem: Novo Selo znamená nové město, a nezávisle na tom, že toto místo nese jméno už od 13. století, obyvatelé obraz vesnice stále znovu potvrzují. Zatímco jinde se v maličkých městečkách lidé skrývají před veřejností a pěstují své vlastní vrtochy, jsou obyvatelé Nového Sela světu otevření, pohostinní lidé.
Povlja na severu ostrova Brač sahají k majetku Pauliana, z jehož jména pochází i označení obce. Po Římanech byli zde stavebně činní křesťané: farní kostel sv. Jana a benediktinský klášter utvářejí obraz i vývoj obce. A tak je snad božské prozřetelnosti třeba děkovat, že turistický spolek udělil právě Povljím titul „nejkrásnější malé turistické obce ve Splitsko-dalmatské župě" – pravděpodobněji však spíše zkušenosti a objektivitě spolku!
Přízvisko Pučišći „přístav tvrzí" zdůrazňuje dvě velké pamětihodnosti obce: jednak je už tak hluboká zátoka, u níž Pučišća leží, rozdělena zase do dvou menších zátok, takže moře leží před městem ve tvaru srdce. Jmenují se Pučiški Dolac a Stipanska Luka. Jednak se přijíždějícímu z tohoto směru ukazuje působivá kulisa několika tvrzí a pevností, tyčících se nad plážemi a uličkami před lomy a lesy.
Postira, jejichž jméno pochází z latinského slova „pastura", tedy „pastvina", se skládají přinejmenším ze stejně velkého podílu vodní jako zelené plochy. Přímo na břehu se nachází kaštel Lazarić, jehož stěny zdobí nápisy náboženského obsahu. Toto křesťanské pozadí obce je cítit i tehdy, když člověk navštíví s láskou vyzdobený a zrestaurovaný kostelík Jana Křtitele. Tento svatý je zároveň patronem vesnice, takže se mu na počest každý rok 24. června pořádá slavnost, z níž se mohou těšit i „pohané".
Od počátku 12. století žijí lidé v obci Dol, jejíž uvolněné a přívětivé ovzduší je zřejmě vyvoláno i tím, že – aniž by k tomu bylo třeba zákona – každý nový dům se staví a stavěl tak, aby jeho stín nikdy nemohl padnout na okna okolních. Na kopcích v okolí stojí četné malé kaple, téměř každý dům má vlastní vinný sklep, za obcí se řadí olivové háje k vinicím, a co se tu ještě dá objevit – to se zatím neprozradí!
Téměř jako podle pravítka se zátoka zařezává do obce Splitska na severu Brače. Není divu, že piráti z Omiše zde tušili dobrý úkryt a v 16. století obec přepadli, zničili a bezděčně ji teprve tím přivedli ke skutečné velikosti. Své bohatství získala obec obchodem s mramorem, účinky tohoto blahobytu lze dodnes obdivovat na většině domovních průčelí a i blízký lom Rasohe využili místní tvůrci: reliéf „Herkules" zde stojí od dob Diokleciánových.
Starosvětský Škrip je nejstarším místem na Brači a svými drsnými, zčásti poněkud nesouměrně působícími domy předkládá svou dlouhou minulost velmi zřetelně i návštěvníkovi neznalému architektury. Zde se kdysi usadila rodina Ceriničů a položila tím základní kámen nové osady. Dnes stojí vedle zámku i malý kostel, muzeum ostrova Brač a téměř zchátralý hřbitov. Postupně objevují morbidní kouzlo místa turisté, a do té doby dřímá tak, jako už po staletí, na náhorní plošině ostrova.
Průvodce plážemi



Známe místa a pláže, o kterých píšeme. Pokud zůstane otázka, napište nám.
Napište nám