Bobovišća

Mezi horami, poněkud odlehle, se zvedá zvonice kostela sv. Martina nad pastvinami bez lidí, mořem za nimi a těmi několika starými domky po jejím boku. Je pozůstatkem ambiciózního pokusu ve 17. století dopomoci Bobovišćům k většímu významu a velikosti. Tehdy se zde usadili pastýři a hospodáři, neboť v blízkosti je jeden z mála zdrojů sladké vody na ostrově. Avšak kromě nich to sem nikoho netáhlo. A tak ztroskotal i projekt rozšíření města. Dnes ve zvětralých domech žije už jen málo lidí. Vyrábějí a prodávají paličkovanou krajku a čekají na zvonění svatého Martina a svatého Jiří, který se svým vysvěcením na začátku 20. století je ještě velmi mladým kostelem — a tím stejně starý jako většina obyvatel vsi.