Lozisca

Malé, šedé, odmítavé by působilo město Ložišća, se svými těsně jeden u druhého vystavěnými domky, takřka bezokenními jižními průčelími, prohlubněmi vykopanými do krasové skály a krasovým prachem na střechách — tím spíše od té doby, co stále více mladých obyvatel vsi hledá širý svět… Kdyby nebylo těch barevných světlých bodů, které o charakteru a kouzlu tohoto místa říkají mnohem více než funkcionální zdi: okenice jsou obarveny do všech barev duhy a v s námahou zřízených zahradách se lesknou hrozny a rajčata, září citrony a olivy na slunci a zřizují se záhony bylin a květin. Velmi s láskou pěstují obyvatelé, kteří zůstali, svou ves a své hospodářství, aby se i ti, kdo zde ještě nikdy nebyli, necítili jako cizinci.

Ivan Rendić vymyslel ke konci 19. století formu a strukturu kostelní věže v Ložišćích, která vypadá spíše jako krušnohorský kostelík-hračka než jako typicky dalmatská konstrukce. Snad se nezačleňuje docela harmonicky do rustikálního obrazu města, avšak v každém případě je poutačem. Vedle ní se nachází neorománský kostel, který byl postaven už roku 1820.