Jedním z prvních návštěvníků, které to zaneslo do Milny, byl ruský car. Roku 1806 musela posádka jedné z jeho průzkumných lodí svést bitvu s francouzskými vojáky, kteří kraj okolo Brače postavili pod svou správu. Bračané podpořili — přirozeně! — nepřítele svých nepřátel, tedy Rusy, a tak se Francouzi museli přiznat za poražené. Car přijel sem, poděkoval, vychutnal si dobré, teplé počasí, pozoroval, jak se ostrovní správa vyvíjí, a odplul zase odtud. Od té doby to po něm učinili mnozí. Obzvláště Milna přitahuje majitele jachet, jejíž přístav se zdá téměř větší než zbytek místa. A pro vystoupení na pevninu je zde skutečně i podosti k vidění: kaštel Angliscina, který byl v 16. století vystavěn tak, že se zamilovaní šlechtici mohli znovu a znovu stahovat do nepřehledných, romantických výklenků k sezení; malý farní kostel, který zvenčí působí tak nespektakulárně, že člověk ani netuší Tizianův obraz, Rendićovu skulpturu a všechna ostatní umělecká díla v jeho vnitřku; a kaple Sveti Josip, která — jak se pro kostel zasvěcený ochránci rybářů patří — nabízí velmi krásný výhled na moře a koupací zátoku na jihu Milny.