Postira

Nikde na ostrově Brač si člověk zřetelněji neuvědomí rychlý běh času než v Postiře. Kde se dříve na malých polních plochách při hromobití strachovalo o úrodu roku, tam nyní stojí blyštivé fasády high-tech skleníků. Mezi nimi stojí domy z (dobrých?) starých časů, těsně vystavěné jeden vedle druhého, s povinným vesnickým kostelem v jejich středu. Ten byl však kompletně sanován, takže odhlédnuto od vnějších zdí už nic neupomíná na budovu ze 16. století. Mnohem autentičtější je basilika na východě Postiry: stojí v této podobě od 6. století a od 11. století byla krátkodobě přefunkcována na benediktinský konvent. Mniši zde pravděpodobně hledali odloučenost, neboť místo Postira, které dnes počítá 1000 obyvatel, bylo poprvé zmíněno roku 1347. Se svou útulnou, od světa odvrácenou městskou architekturou a slunečnou, otevřenou přístavní pánví se zdá, že toto město působilo obzvlášť inspirativně na citlivější ze svých občanů. Neboť celí tři zde rození umělci jsou ještě dnes ceněni a uctíváni: soudobý básník, bojovník za svobodu a politik Vladimir Nazor, básník Ivanišević a sochař Lazanić, kteří žili a působili v 16. a 17. století.