V Sumartinu, který díky blízkosti pobřeží, větrům z horských strání a pevnině obrácené poloze má v roce k očekávání relativně mnoho dešťových přeháněk, se vyvinul velmi účinný systém k získávání sladké vody, která byla na ostrově vždy problematická: potomci prvních osadníků, kteří zde v 16. století v úprku před osmanským vojskem postavili své domy, začali kdysi své střechy vápnit. Vápna zde bylo přece bohatě a bílý prášek má i výtečný filtrační účinek. Když tedy nyní dešťová přeháňka zasáhne dům, je drahocenná voda skrze vápno vedena do záchytných pánví a zároveň čištěna. Po prvním omytí byla vápenná vrstva tak hustá, že se získaná voda dala dokonce dobře pít. Dnes s nutností bohužel i tradice stále více ubývá a stále méně střech se leskne jako malé sněžné kupole. Škoda, ale zato je dnes k dispozici dobře vystavěná marina se zdvihacím jeřábem, působivá podvodní fauna a muzeum ve starém františkánském klášteře.