Supetar

Supetar, který zčásti leží na poloostrově, je turistickým středem a tajným hlavním městem ostrova. Nejen protože cizince už z dálky vítá obrys hotelových komplexů, nýbrž i protože příroda město požehnala několika obzvlášť pěknými zátokami ke koupání: na druhé straně hotelové oblasti je naturistická oblast a přímo ve středu města udržují oblázkové pláže čisté okolní dovolenková sídliště a vybavují je vybavením pro vodní sporty k půjčení. Avšak v Supetaru se pohodlně neusazují jen koupající: město nabízí více nočního života, zábavy a kulinárních rozkoší než kterékoli jiné místo na Brači. Právě mladí lidé bez dětí se zde zabavují nákupy, občerstvením a — ano, i tím! — prohlížením pamětihodností.

První osady Supetaru nalezli archeologové tam, kde je dnes založen hřbitov. Zde se ve stoletích okolo začátku našeho letopočtu ustanovila živá malá vesnice — a pak takřka beze stopy zmizela. Teprve v pozdním středověku byla tato snová krajina znovu objevena lidmi hledajícími novou domovinu a brzy nové město předstihlo staré Nerežišća. Benátčané, Rakušané a bohaté chorvatské rodiny všichni přispěli ke zkrášlení obrazu města — což místu dnes, když se dílem financuje turistikou, velmi slouží. Mezitím žije v tomto bývalém obchodním a správním centru 3500 lidí a kdo se nestará o hosty zvenčí, jezdí každý den trajektem do Splitu do práce a zpět. Další indicie toho, že život v Supetaru je hoden i určité námahy!

Mauzoleum postavené roku 1914 je většinou první kulturní budovou, kterou přijíždějící dostanou vidět z trajektu. Někteří ve směsi stylů vidí obdobu bohatství rozmanitosti Supetaru — jiní se jednoduše zlobí na svévoli, s jakou „umělec“ Rosandić spojil ornamenty, symetrie a materiály. O místě „odpočinku“ pro rodinu Petrinović tedy může být sotva řeč… jakkoli — je to jedna z nejoriginálnějších staveb Dalmácie, případně i nejhumornější hřbitovní budova, a kde jinde má člověk tolik architektonických stylů na jednom místě?

Nad přístavní pánví, přímo vedle vysoko se tyčící městské věže radnice, naleznete roku 1604 postavený kostel svatého Petra, patrona rybářů a mořeplavců. Bohužel toto těsné spojení s vodou neochránilo před tím, že stará stavba byla zcela zničena požárem. Avšak roku 1733 vztyčili občané města následnou budovu, v níž lze prohlédnout barvami bohatý lustr ze skleněných perel, s láskou zpracované hrobní desky, kropenky a oltářní obrazy, jakož i na vnější zdi vlevo sluneční hodiny.