Stari Grad

Vědci a sportovci, umělci a turisté: obyvatelé Starého Gradu dostávají vidět takřka stejně tolik jako sami návštěvníci. Historicky významná poloha, pokojné moře v prostorných zátokách, pokojná ale živá atmosféra a nikoli nejméně vlastní pohostinnost učinily ze Starého Gradu magnet pro návštěvníky. Tím vznikly v posledních letech sice některé hotelové komplexy, které krajině vládnou, a i přístav byl „osvobozen“ od svého rustikálního kouzla — avšak to se snadno přehlédne, když se člověk potuluje zvětralými uličkami s jejich hrubými zdmi nebo prohlíží popínavými rostlinami obrostlý zámek Tvrdalj.

Jejich zdánlivě neomylný cit pro obzvlášť krásné polohy neoklamal staré Řeky ani roku 384 př. n. l., když na místě dnešního Starého Gradu vystavěli nové město. Přicházejíc z ostrova Paros nazvali místo „Faros“ — jméno, které by většina obyvatel Starého Gradu ráda svému domovskému městu vrátila. Roku 219 př. n. l. však Římané zničili většinu města, až na několik částí kyklopské hradby. I římská architektura bohužel století nepřežila — snad byla christianizace jedním důvodem a to, že věřící obyvatelstvo projevovalo málo zábran při bourání „pohanských“ stavení. Roku 1147 pobožný Starý Grad dokonce postoupil na biskupské sídlo a až do roku 1278 — než se přestěhovala do Hvaru — zde sídlila i správa celého ostrova. Své dnes ještě viditelné období rozkvětu dosáhl Starý Grad ovšem v 16. století: nespočetné městské domy, divoce romantický obranný zámek a idylické piazzy pocházejí z této doby.

Po zbourání starého chrámu nechali občané Starého Gradu vztyčit románsko-gotický kostel v blízkosti kyklopské zdi. Přesné datum stavby není známo, avšak zdroj z roku 1332 poprvé zmiňuje tuto stavbu, která podle veškeré pravděpodobnosti sloužila obyvatelstvu nejen ke shromážděním a pobožnostem, nýbrž byla i především prvním biskupským sídlem města. I jinak se okolo kostela pletou mnohé spekulace a hádanky: jak mohla křtitelnice z 5. století zůstat neobjevena až do roku 1957? Které relikty z minulého času leží ještě zakopány v půdě okolo Božího domu? Není divu, že každé léto mnozí studenti archeologie zvědavě kopou za kostelem, aby odpověděli na několik z těchto otázek — a mezitím se přirozeně rádi věnují i otázkám zvědavých přihlížejících.

Petar Hektorović, básník a pozorovatel své doby, si dal mezi lety 1520 a 1569 vystavět pro sebe a své přátele z vyšších kruhů zámek pro potěchu a obranu. Silné zdi, které jsou mezitím protkány výhony rostlin a nechávají obranné zařízení působit jako zakletý pohádkový zámek, obklopují dvůr, zahradu, besídku a rybník. Ale Hektorović se nikterak nestýkal jen se svou elitní renesanční společností: znal a cenil si života rybářů a sedláků, svým dílem „Rybolov a rybářský rozhovor“ se stal slavným pro své výstižné anekdoty a nejeden chorvatský přípitek se vrací k tomuto lidu blízkému umělci. I když mu nelze upřít určitou afektovanost — do nejvznešenějších kamenů zámku byly vyryty jeho citáty v několika jazycích — stál k této vlastnosti (především u jiných) přece vždy i kriticky: jeho „si te gnosti cur superbis“ (znáš-li sám sebe, proč jsi tak pyšný) nad záchodkem dodnes nenechává usmívat se jen učitele latiny. Kdo si chce o hospodáři udělat plastičtější obraz, nalezne před zámkem sochu, jež mu byla postavena na paměť. Kdo se více zajímá o dobu a životní styl obecně, může denně mezi 10 a 12 a mezi 18 a 20 hodinou za asi 2 eura počítat ryby v rybníku a podívat se na malou, ale poučnou etnografickou sbírku, nebo se prostě — zcela jako návštěvníci dříve — procházet pro potěchu.

Z dominikánského kláštera založeného roku 1482 zůstalo po zakládání ohně tureckým vojskem sotva co. Dnešní stavba byla vztyčena v 16. století — tentokrát chráněna věží a s ještě ohromnějším kostelem než její předchůdkyně. Kdo od 9 do 13 nebo od 18 do 21 hodin klášter prohlíží, shledá však jeho ryzí velikost jen přiměřenou, měřeno skvosty, které nalezne v interiéru: Tintorettův obraz „Uložení do hrobu“ se vkusně vřazuje do architektury a dává prostoru pobožnou atmosféru. Přiměřeně tomu zde leží pohřben vysoce uctívaný básník Petar Hektorović. V klášteře svědčí sakrální muzeum o minulosti města jako biskupského sídla a archeologické muzeum odvádí návštěvníky do posledních 2000 let historie města.

Jak jméno městského muzea již naznačuje, snažíme se zde zachytit historii dnešního Starého Gradu v jeho kontinuitě. Neboť zatímco historické knihy rády podávají zprávy v epizodách a érách, lidé ve všech časech přece žili snad se zlomy, avšak nikdy s náhlými změnami. Tak se návštěvníkovi zde předvádí Faros/Starý Grad, jak se obyvatelům v jejich příslušném životě právě jevil. Obrazové panely a nálezy vyprávějí námořní historii a díla nejtalentovanějších umělců kraje podávají zprávy o všedním životě a jak se během století měnil — zastoupeni jsou i současní umělci jako Bartol Plančić.

Přímo na hlavním náměstí byla roku 1605 postavena první katedrála Starého Gradu: barokní Sv. Stjepan. Pro zvonici stojící vedle kostela byly zbytky řecké kyklopské zdi ještě dále zredukovány: fundament se skládá právě z těchto kamenů. Na vnějším průčelí věže lze vidět reliéf antické lodi doplněný roku 1753 a v kostele samém křtitelnici z roku 1592. Snad je to náhoda, snad však obyvatelé Starého Gradu potřebovali po svých bohoslužbách kontrastní program; v každém případě právě vedle nejdůležitějšího Božího domu města stojí antický reliéf se slibným jménem „Eros“.