Vrboska

Jednou z mnoha předností Vrboské, místa o 500 duších, je, že by bylo méně námahy označit nocležiště bez výhledu na moře než ta s ním: místo se rozprostírá v úzkém pásu okolo mořského ramene, takže se, docela jedno kde se člověk právě nachází, k pláži lze vždy dostat za pouhých několik minut — a dále, neboť několik mostů spojuje oba břehy místa. Obraz místa utvářejí kostel-tvrz, přístavní zařízení z roku 1468 a gotické domy. Na průčelích posledně jmenovaných lze stále ještě vidět stopy ohně, které výjimečně nepocházejí z tureckých útoků roku 1571. Neboť už 60 let předtím obyvatelé v lidovém povstání sami své místo zapálili. Bojovníkům za svobodu té doby byl postaven pomník na ostrůvku ve středu místa.

Jak šedá a stoická renesanční stavba nad místem působí zvenčí, tak vypadá i zvnitřku: minimalisticky jednoduše zařízena, jasné vedení linií a žádný nadbytečný detail neodvádějí od účelu — ochrany a pobožnosti. Za obolus jednoho eura je člověk veden na věž a může nechat pohled klouzat po místě, přístavu, moři a dobré části ostrova.

Nejen věřící to táhne denně o půl 11 ráno do farního kostela Sveti Lovro: 150 let staré varhany svým plným zvukem těší každé ucho a jeho sbírku umění — nejcennější na ostrově — kostelu závidí nemálo kurátorů. Pomineme-li staré ruční a kovářské práce, mnohé obrazy z posledních desetiletí a díla slavných starých mistrů, je hoden vidění především triptych, který tematizuje svatého Vavřince. Odborníci se sice ještě přou, zda jej vytvořil Tizian nebo Veronese, avšak jsou zajedno v tom, že — kdokoli to byl — měl obzvlášť dobrou fázi.

Od 9:30 do 12 hodin a od 18 do 21 hodin se lze v rybářském muzeu informovat o nástrojích, metodách a historii rybolovu ve Vrboské. Specialitou místa je právem chutná nasolená ryba, delikatesa, která se dříve vyvážela až do Benátek a Padovy. Pomocí rybářské kuchyně, sítí, lamp a košů na úlovek se život s tímto namáhavým a nebezpečným povoláním snadno pochopitelně ilustruje.