Legenda o Miljenkovi a Dobrile

Děsivě krásná pověst o Kaštelech začíná v sedmnáctém století v Kaštel Lukšići. Zde žily rodiny Vitturi a Rušinić, které od pradávna a aniž by byl důvod dochován žily ve sváru. Nikdo nikomu nepřál nic dobrého a i předkové si navzájem přáli mor na krk. Nyní se však přihodilo, že se oběma rodinám narodilo po jednom dítěti. Dcera Vitturiových se jmenovala Dobrila a syn Rušinićových byl pokřtěn jako Miljenko. Děti vyrůstaly dobře chráněné a zdravé a jednoho dne — jak už osud rád činí — se do sebe zamilovaly. Zděšen tímto nemožným svazkem rozhodne se pan Vitturi svěřit svou dceru benediktinskému klášteru v Trogiru. Plné žalu se dítě podvoluje svému osudu, ale tajně doufá a čeká na svého milovaného Miljenka, že ji bude hledat, najde a pojme za ženu. Ve své osamělosti je jediná, kdo se ještě nedozvěděl, že mladík byl kaštelanským soudcem obětován pracně udržovanému míru Kaštel a rovněž vypovězen do kláštera. Tam, ve Visovci, zcela poblíž vodopádů Krky, potká zoufalého Miljenka jednoho dne stará žena. Představí se jako selka, působí nadmíru přívětivě a rychle si získá chlapcovu důvěru. Jí může svěřit svůj tragický milostný příběh. Ona se trochu lekne, byla přece dříve ve službách rodiny Vitturi a vychovala Dobrilu jako chůva. Z upřímné lásky ke své bývalé schovance slíbila Miljenkovi, že naváže s dívkou kontakt a povzbudí ji k útěku, pokud jeho lásku opětuje. To se také stalo: Dobrila se zaradovala, když slyšela, že se jejímu příteli daří dobře a že na ni myslí právě tolik jako ona na něj, a rozhodla se odvážit útěku. Ale štěstí jí nepřálo. Ještě než mohla svého Miljenka konečně opět obejmout, byla unesena lupiči. Její zmizení pochopitelně nezůstalo bez povšimnutí, a když se jejímu otci doneslo o brutálním únosu dcery, neváhal ani vteřinu: využil svého bohatství, své dobré pověsti v Kaštelech a své taktické obratnosti, a tak se mu nakonec podařilo Dobrilu osvobodit. Jak rodina Vitturi, tak Rušinićové si museli přiznat, že jsou vůči lásce bezmocní, a tak přijali city nejmladší generace — ba více: konečně uzavřeli mír. Pro Dobrilu a Miljenka byla v Kaštelech uspořádána bujará svatba a vyhnanství bylo zrušeno. Ale brzy znovu vzplály staré sváry a nenávist. A protože nyní měl tu možnost, využil starý Vitturi svého kontaktu s lupičskou bandou, aby nechal Miljenka zabít. Když se Dobrila dozvěděla o smrti svého čerstvě oddaného chotě a pak ještě uslyšela, že ji zosnoval její vlastní otec, propadla šílenství. Křičela a plakala mnoho dní, žal mladou vdovu tak oslabil, že těžce onemocněla — snad i proto, že jí nyní byl odňat smysl jejího života, Miljenko. Krátce po Miljenkově smrti zemřela i Dobrila. Její poslední přání, být pohřbena vedle svého muže a tak alespoň ve smrti být s ním navždy spojena, jí příbuzní splnili. Obě rodiny musely nejprve ztratit své děti, aby mohly přijmout jejich upřímnou lásku. Na tuto tragédii dodnes upomínají rakve Miljenka a Dobrily v kostele svatého Ivana.