Historie — Kornaten

O tom, jak Kornati vznikly, panuje neshoda: dříve si byli lidé jisti, že Bůh osobně nechal spadnout do moře hrst bílých oblázků a pak — sám překvapen — zjistil, že by zde každá další změna znamenala jen zhoršení. Spokojen s náhodou se nyní věnoval jiným stvořitelským záležitostem a přenechal Kornati sobě samým. Tato verze je dnes zpochybňována, kras a karbonátové horniny ukazují na méně spontánní vznik. Zástupci tohoto zdůvodnění hovoří raději o „severních zbytcích antiklinály", které se se vzestupem mořské hladiny o téměř 100 metrů na konci poslední doby ledové potopily až po vrcholy. Silně členité pobřeží, četné jeskynní útvary a abraze na mořské straně platí za dosti přesvědčivé doklady. Ale nejen přírodní síly přispěly svým dílem ke krajinnému obrazu ostrova: když se zde usadili Římané, prosekali například kanály přes ostrovy, které jim připadaly příliš dlouhé a nepohodlné. To, že ostrov Katina dnes už nepatří ke Kornatu ani Dugi otoku, je toho příkladem: byly proraženy dvě mořské cesty, a i když byly hluboké jen 2 metry, změnily kulisu natrvalo. Obzvlášť dobře je to vidět na Malé Proverse, na jejíchž obou březích jsou dodnes vidět zříceniny jedné a téže budovy. Ta se nad antickým kanálem tyčila jako celnice, ale s rozšířením lodní cesty roku 1987 na 25 metrů šířky a 5 metrů hloubky byla definitivně zničena. Po Římanech se ostrovy staly domovem rybářů a pastýřů. Dlouhé kamenné zdi, které oddělovaly vlastní ovčí louky od sousedních, o tom dodnes svědčí. Zprvu zde lidé žili ještě pod feudální vládou, ale mezi lety 1885 a 1897 směli sami nabývat půdu. Od té doby jsou Kornati v soukromém vlastnictví, hlavně rodin z Murteru, které v samotném národním parku postavily 300 domů, aby v nich během sezóny bydlely a nechaly bydlet. Mimo park, i na „nechráněných" ostrovech Kornatů, se dodnes obdělává půda a pasou ovce. V samotném národním parku systematické mýcení staršími generacemi krajinný obraz už tak silně změnilo, že dnes sice působí „příznačně", ale už není doopravdy „autentický". A tak se roku 1967 chorvatská vláda rozhodla postavit oblast Kornatů — tedy všechny čtyři ostrovní řady — pod zvláštní ochranu. Tyto předpisy měly krajinu zachovat a podpořit její trvání — to, že tato krajina vypadala v tu chvíli jinak než ještě před několika tisíciletími, přitom nepředstavovalo problém, neboť na jedné straně je pobřežní linie už působivým svědkem tvořivé síly času, vln a větru, na druhé je právě tato pozměněná příroda jedinečná — i když je nyní opět ponechána sobě a vydána bujení. Moře a jeho obyvatelé však v návrhu zohledněni nebyli. Ti byli zahrnuti teprve roku 1980, po dlouhých a důkladných výzkumech, a území národního parku bylo roku 1988 nakonec zredukováno na to, jak jej známe dnes. Turistické a zemědělské využívání jednotlivých oblastí to učinilo nutným. A tak lze dnes trávit dovolenou zcela poblíž této jedinečné přírody, aniž ji člověk sám zatěžuje civilizací. Neboť i ostrovy, které jsou podle současné definice národního parku „mimo", mají stále svůj status přírodního parku.