Vybrané ostrovy — Národní park Kornaten

Hlavní ostrov Kornatů měří sice hrdých 25 kilometrů na délku, je však na svém nejimpozantnějším místě stále jen 2,4 kilometru „štíhlý“. S 237 metry se na něm nachází i nejvyšší vyvýšenina přírodního parku a nadále i většina pamětihodností. Tam by byla např. věž Tureta, která byla v blízkosti malé obce Polje Tarac kdysi vystavěna jako hlídková věž. Věžička o rozměrech 10,4 x 5,5 m se zdá splývat s vrstvenými skalními plotnami, jež jsou tak typické právě pro jihovýchodní část Kornatu. Zde, na nejkrajnějším konci, se poloostrov táhne přes sedm kilometrů daleko do moře, mezitím spadá tak nízko, že už jen 200–300 metrů vyčnívá z moře jako šíje, avšak na jeho konci stojí 109 metrů vysoký Opat, kuželovitá hora ve tvaru „opatovy hlavy“. Zde lze obzvlášť působivě rozpoznat fenomén vrstvených a větrem usazených kamenných vrstev. Kromě toho se na ostrově nacházejí další vyvýšeniny, z nichž je čarovný výhled na celý přírodní park — a na ostrovy za ním — jakož i na poslední malé obce, které jsou však dílem obydleny jen sezónně: ve Vrulji stojí ještě 65 domů, v sousedních zátokách s vesnicemi Lučica a Kravljačica jich stojí celkem méně než 50. Obyvatelé jako dříve obdělávají svá pole, věnují se chovu ovcí nebo vyjíždějí na moře k rybolovu. Ulovené ryby jsou však určeny výhradně k vlastní spotřebě, neboť kvůli přísným pravidlům národního parku se s nimi nesmí obchodovat. Ale když už je člověk hostem, smí snad i trochu zkusit …

Na tomto sousedním ostrově Kornatu lze obdivovat působivý klif v blízkosti zátoky Telašćica, která k mořské straně ostrova přijímá lodě majákem. Zde se nachází i poloostrůvek Dugi otok, u něhož leží Taljurić, kruhový útes velký 70 x 50 metrů a vysoký jen 1-2 metry, který při vlnobití vlny opět a opět přeplavují a pak se znovu vynoří. Jako prsten, respektive talíř („tajer“), se místním jevil, takže podle něj pojmenovali celou zátoku.

Na tento pitoreskní ostrůvek se bohužel smí vstoupit jen se zvláštním povolením a pod dozorem — a i tehdy jen, pokud náhodou máte vědecké zadání v plážové tašce. Neboť aby alespoň malé území národního parku zůstalo nedotčeno lidmi, byla ve vzdálenosti jedné mořské míle okolo ostrova zřízena „no-go-oblast“. Zde má vegetace zůstat docela ponechána sobě samé a tím být z jedné strany prospěšná klimatu širšího okolí i zdrojem pro nejnovější biologické a geologické výzkumy. Avšak dejte se utěšit: i zbytek Kornatů je takové úchvatné krásy — takže to, co zde promeškáte, by snad bylo dokonce příliš mnoho dobrého!

Na ostrově Piskera, který své jméno pravděpodobně má z latinského slova pro „rybník“, se dnes nachází — napůl zde, napůl na sousedním ostrově Panitula — jachtový přístav Kornatů. Zde je mezitím dosti pokojně, avšak původně stálo na tomto místě jedno z nejdůležitějších míst Kornatů — středověká rybářská vesnice se skladem ryb a zpracováním ryb. Asi 50 domů zde pravděpodobně stálo a i v roce 1824, z něhož existují písemné dokumenty, jich bylo přece ještě 13. Dnes je ostrov takřka jako vymřelý — kromě všudypřítomné a absolutně veselé přírody, samozřejmě! Dochovalo se ještě jen pět domů a kostel z roku 1560, který měří jen roztomilých 8 x 14,8 metru a byl kdysi postaven pro rybáře místa.