Historie — Krka

Když se po konci poslední doby ledové rozpustily ledovcové masy ve střední Evropě, hladina moře stoupla a rozpuštěná voda si musela najít cestu zemí, formovaly se i základy dnešního řečiště Krky. Podporována erozí a vysokou hladinou podzemní vody se řeka zarývala stále hlouběji do porézních kamenných stěn a nechala vzniknout dnešním kaňonům, dolinám a jezerům. V této obzvlášť impozantní a jedinečné krajině se brzy usadili i lidé, a tak bylo území dnešního národního parku od antiky nepřetržitě obydleno. Na březích se pásl skot a na slunečných stráních se pěstovalo víno, dříve hustý sosnový les byl ve prospěch stavby domů a lodí z velké části vykácen, ale Krka si zachovala své přirozené kouzlo. A tak byla většina toku řeky už roku 1955 uznána za obzvlášť hodnou ochrany. Protože na území už od začátku 20. století stálo několik vodních elektráren, které jsou přísně vzato s koncepcí národního parku těžko slučitelné, protáhlo se faktické založení Národního parku Krka až do roku 1985. Bohužel se v následujících letech v tomu odpovídajíc slabě osídleném kraji vedly urputné boje a ještě dnes nejsou všechny miny vyklizeny z podrostu. Od roku 1997 patří k parku 110 čtverečních kilometrů od Butišnice až ke Skradinskému mostu, asi 100 z nich zaujímají stráně a luka, lesní plochy a skály. Zde se putuje a pozoruje, vychutnává se svěží vzduch s lehkým aromatem koření a bylin, teplý sluneční svit a stále znovu výhled na tu hučící, tu čeřící se řeku s jejími nespočetnými vodopády.