Pamětihodnosti — Krka

Nad Krkou přibližně ve výši kláštera Manastir Krka lze ještě dnes prohlédnout ruiny tvrze Bogočin. Byla ve 14. století vystavěna rodinou Martinušićů a přešla pak později na své jménodárné vlastníky, kteří svým nastěhováním rovnou i změnili historii a zároveň propagovali legendu, že císař Bogoje vystavěl tuto tvrz pro svého jediného syna, Bogdana. Tento syn se měl oženit s krásnou Miljevou z Ključice, avšak na svatební slavnost nepřišla jen veškerá blízká i daleká šlechta, hrdá rodina vystrojené nevěsty a šťastná rodina princova, nýbrž i křídlatý drak, který dívku okamžitě uchvátil a odnesl do blízkého jezera. Bogdan za ním zuřivě skočil, aby osvobodil svou snoubenku, avšak utopil se při pokusu ji zachránit. Otec byl touto tragédií tak potřesen, že daroval veškeré své bohatství, nechal na břehu řeky vystavět klášter a postavil most nad Roški slap, na němž od každého chodce požadoval dvě slzy mýta, aby uctil památku hrdinského Bogdana. Tento poplatek se dnes většinou velkoryse promíjí.

Uprostřed jezera Visovacko jezero leží ostrov Visovac, na němž byl vystavěn roku 1400 poprvé zmíněný klášter, který byl v 16. století rozšířen o kostel. Obě stavby, jakož i v nich se nacházející knihovnu (s jedním z prvních tisků Ezopových bajek!) a muzeum lze ještě dnes prohlédnout. Denně nabízejí výletní agentury vedené prohlídky starými zdmi, při nichž si člověk nejprve vychutná výhled z lodi na sytou zeleň břehu jezera, pak vystoupí na pevninu na klášterním ostrově a dozví se zajímavosti z historie stavby, vyslechne anekdoty o jejích obyvatelích a sám může začít chápat, jaký musel být každodenní život na tomto od vnějšího světa z velké části odříznutém místě. Dnes zdi vystavěné jako útočiště před tureckým vojskem ještě spravuje a obývá osm mnichů, kteří se ve vší té samotě však docela radují z návštěvy! Meditativní klid a nutnost soustředit se na to esenciální činí klášterní ostrov Viscovac oblíbeným cílem pro všechny, kdo hledají alternativu ke stresu a multi-taskingu pracovní každodennosti.

O šlechtici Grguru Utješinovićovi není v historii známo takřka nic, dokud roku 1445 nepřevezme vládu nad pevností Kamičak, jejíž ruiny se ještě dnes nacházejí na břehu Visovackého jezera. Aby si po tomto šťastném dobyvatelském tažení mohl být i dále jist Boží milostí, daroval hradní pán františkánským mnichům ostrov v jezeře — ostrůvek, který se i sám dostal do jeho vlastnictví teprve sňatkem s jeho ženou. V té době zde už žili pustevníci z řádu sv. Augustina a zařídili se s malým kostelem a improvizovanými příbytky. Ale kvůli hrozbě od Turků ostrov opustili a nyní bezlidný ostrůvek přenechali bosenským františkánům. Mnichy odloučená poloha neodstrašila, nýbrž vystavěli dnešní klášter, později i kostel, a sbírali významné mezinárodní spisy, které lze dnes z velké části ještě zhlédnout v knihovně. Obzvláště sbírka tureckých dokumentů je v tomto kraji, v němž byli Osmané hlavně činní jako válečný protivník, jedinečná. Duchovním se přece jen zdařilo, až na krátké přerušení v 17. století, udržet se nezávislými na okupantech. I dnes je zájem mnichů o vše nové a cizí nezlomen: kdo si například nechce rezervovat zpoplatněný výlet, může se mávaje a volaje postavit na břeh Visovackého jezera a většinou ho jeden z řádových bratří obratem vyzvedne v lodi a převeze!

Pod Visovackým jezerem leží vodopády Roški slap. Úzká, plochá říční dolina je na délce 600 metrů protkána stupni, trasami a kaskádami, přes které tekoucí voda tvoří slapy Roški slap. Kdyby tento pohled nestvořila příroda sama, muselo by se mu už takřka říkat „kýčovitý“: mihotavé, hučící peřeje, vyzařující šedo-rudě žilkované skály, dílem obrostlé křovím, a na březích prospívá pro zemi typická fauna v takové nádheře, že se člověk cítí upomínán na vyobrazení raje — nebo alespoň na rajskou domovinu Vinnetoua, která byla pro filmové adaptace vskutku mimo jiné sem „přeložena“. Právě starší generace domácích znají ještě třetí výklad: lidová ústa tvrdí, že charakteristický tvar Roških vodopádů se má připsat legendárnímu, zmizelému městu Roški, přes jehož cimbuří a hradby voda dnes teče. Zrádné: čím více se člověk soustředí na rozeznání, zda se pod hučící vodou nacházejí kameny nebo zdi, tím méně rozeznává…

V malebné krajině na dolním konci národního parku leží dnes zasněné místo Skradin, které mnohým návštěvníkům slouží jako východisko pro prohlídku vodopádů Krky nebo i přitahuje dovolenkáře. S vlastní marinou, dobrými restauracemi a příjemnými kavárnami nabízí obec vše, co je pro uvolněnou dovolenou potřeba. Kromě toho je odtud krásný pohled na vodopády Skradinski buk — řadu nepravidelných zakulacených skal, přes které voda perlí ve tvaru závoje do doliny. 800 m délky se přitom překonává na 17 stupních, přičemž voda permanentně nově formuje travertinové podloží a skalní formace. Tyto slapy však nabízejí romantický pohled, u něhož není obtížné pochopit, že obyvatelé dřívějších století zde mohli tušit domovinu vil, vodních duchů a jiných pohádkových bytostí. A i když ve vodě žádnou z těchto postav neobjevíte, budete nejpravděpodobněji pozorovat lidské plavce, potápěče a koupající se v osvěžující jezerní pánvi — a budete se k nim moci připojit!

Na Skradinském buku lze vidět nejen, jaké divy příroda tvoří, nýbrž i jak je lidé pro sebe optimálně využívali. Na etnografické výstavě se zajímajícím se návštěvníkům předvádí například vodní mlýn na získávání mouky, jakož i první podoby dnešních praček: v uzavřených koších se prádlo spouštělo do nejsilnějších peřejí, tam se vířilo a pralo, takže textilie mohly být potom opět čisté vyloveny z řeky. Historicky znalý personál muzea se navíc vyzná v takřka zapomenutém způsobu tkaní, který se návštěvníkům rovněž rád předvádí.

Už v ilyrském čase byla u nohou vodopádů později nazvaných Skradinski buk známa obec — Scardona. Na ryby bohatý hluboký fjord a na druhy bohatá krajina v okolí nechaly místo vzkvétat, dokud nebylo v průběhu stěhování národů zničeno Slovany. O obnovu města se snažili především ranochorvatští králové, kteří zde vystavěli palác, a krátce nato se Skradin stal biskupským sídlem. Tak znovu posunut do zájmu veřejnosti, neunikl tento klenot v pohádkové krajině ani Turkům a ti Skradin obsadili. Hospodářství vyschlo, nespočetní lidé uprchli a teprve pod venecijskou vládou a plánovitým osídlováním obyvateli zázemí přišel do města opět život. Jako by se město z těchto zkušeností poučilo, soustředí se dnes ve Skradinu méně na to, aby vedlo silné vnitřní hospodářství, nýbrž snaží se všem hostům zvenčí připravit co nejkrásnější čas: nemálo zámožných Šibenčanů zde má dovolenkovou rezidenci, jachtový přístav se může měřit s těmi pobřežních míst a zalesněné stráně dobře vyvažují často trochu dusné klima u moře, takže Skradin — nejen kvůli své blízkosti k vodopádům Krky — je dovolenkovým místem hodným vidění i zažití.