Historie — Mljet

Historie národního parku Mljet začíná před tisíci lety, když se v křídovém období zde shromažďovaly usazeniny a vytvořily tak typické vápencové a dolomitové podloží. Podloží bylo velmi nepravidelné, dnešní horské hřebeny to dokazují. Se vzestupem hladiny moře na konci poslední doby ledové byla některá údolí a před nimi ležící prahy zaplaveny, takže vznikly pro národní park typické zátoky, které jsou však — nejen kvůli hustému zalesnění — místními vnímány jako jezera: Veliko jezero je velké 145 ha a hluboké až 46 m, menší, od moře za ním ležící Malo jezero měří přece jen ještě 24 ha a 29 m do hloubky. Někteří vědci spekulují, že tato jezera byla v antice skutečně ještě pravými jezery, tedy dokola uzavřena zemí. Ale i tehdy by už kvůli propustnému vápenci byla napájena mořskou vodou. Jisté je, že stoupající hladina moře činí otvory uvnitř jezer stále širšími, takže v nepříliš vzdálené budoucnosti budou skutečně připomínat spíše zátoky než jezera. Aby se na tuto okolnost poukázalo a citlivost pro životní prostředí k tomuto tématu zvýšila, byla severozápadní část ostrova Mljet vyhlášena národním parkem už roku 1960. Zdá se tedy dosti kontraproduktivní, když se člověk dozví, že v témže roce byl tehdy jen 4 m široký a 1 m hluboký otvor Velikého jezera rozšířen na kanál o hloubce 2,6 m a šířce 13,6 m, aby se ulehčila lodní doprava s přístavem Solina. Ale právě tím byla podpořena turistika, čímž se o následcích stoupající hladiny moře dozvídá mnohem více lidí než jen těch několik set ostrovanů, kteří sice ze své strany touto tendencí strádají, ale nemohou ji sami zastavit. A úzké místo mezi Velikým a Malým jezerem bylo ponecháno v přírodním stavu, takže je dnes 2,6 m široké a asi půl metru hluboké. Roku 1997 byl okolní mořský pás přidán k obzvlášť chráněné oblasti, takže park dnes vykazuje plochu 54 čtverečních kilometrů, z nichž 23 je pokryto vodou.