Pamětihodnosti — Mljet

Správa parku nabízí lodní tury průchodem Veliki Most, při nichž se projíždí kanálem Soline a poté se obrací na západ, aby se prohlédly vysoké, strmé útesy, které se tam řítí do moře. Tento pohled je působivý už z výšky dolů, avšak skutečně impozantně skály působí teprve, když se na ně z vody hledí vzhůru. Protože je vjezd do Velikého jezera všem ostatním plavidlům zakázán, nabídkou správy parku se poskytuje jedinečná možnost.

Zatímco příroda ve zbytku národního parku přímo překypuje silou, palác Polače dokázala na radost málo ohromit: zdivo z 3.-5. století po Kristu bylo pravděpodobně postaveno jako letní sídlo jedné římské patricijské rodiny a od té doby jej obývaly všechny následující generace: ještě dnes žijí lidé v tomto komplexu, mezitím rozšířeném v celé místo. Západně od původních palácových zdí se nalézají zbytky baziliky, na hoře Glavica trůní ruiny kastelu a východně od paláce byly objeveny dvě další sakrální stavby. Místo je tedy stále znovu bodem přitažlivosti nejen pro dovolenkáře, nýbrž i pro (hobby)archeology!

Na malém ostrově Svaté Marie uprostřed jezera Veliko jezero stojí dodnes benediktinský klášter z 12. století. Zatímco mniši tehdy na nepřístupném ostrově nalezli odloučenost a klid, které hledali, dnes zde tisíce návštěvníků za rok objevují zajímavé věci o kultuře a historii kraje: kostel a klášter byly postaveny v románském stylu, avšak později přizpůsobeny renesančnímu a romantickému stylu, a uvnitř těchto zdí vznikly — inspirovány překrásnou krajinou a podporovány samotou — některé z nejdůležitějších spisů chorvatské kultury.

Mimo národního parku v blízkosti vesnic Blato, Sobra a Prožurje se příroda vyznačuje především „polji“ — prohlubněmi v půdě s bezprostředním spojením s mořem, takže obsah soli v nich stále kolísá. Po srážkách se zde tvoří jezera, v letě se doliny vysuší až na malé vodní jámy, místa slané vody (saltine) se střídají s místy sladké vody (baltine) a tvoří tak vodní spektákl, který se nalézá zřídka. Kdo prohlíží národní park, zajímá se i o přírodní jevy mimo flóru a faunu a má ještě trochu času, neměl by tyto vodní jámy promeškat.

Na jižním pobřeží, přibližně v polovině délky ostrova, leží jeskyně Jama, dřívější krasová jeskyně, jejíž strop se zbortil a tak vytrhl do kamene hluboký jícen. Z výšky má člověk působivý pohled na strmé stěny a moře, které do této jeskyně naplavuje, a kdo chce, může si tuto vyhlídku dojít z Bambina polja za přibližně půl hodiny. Kdo si troufne, může pak i po strmých stezkách sestoupit až k hladině moře. Snadnější — ale závislé na počasí — je vplout do jeskyně lodí: rybáři zde pravidelně kotví, avšak protože skalní stěny, které Jamu dělí od otevřeného moře, mají velmi nízké stropy, je bezpečný přechod možný jen při velmi pokojném moři.